Ukrajina – Rusko 2:1

Hlavní cíl se splnit povedlo. „Ve švech“ – jak pořadatelé doufali – sice Václavák úplně nepraskal, nedělní demonstrace ale pražské náměstí slušně zaplnila. Konkurenční páteční podnik zastánců Ruska jasně početně předčila, o což šlo organizátorům ze spolku Milion chvilek v první řadě. Ukázat, že česká veřejnost stojí většinově dál za Ukrajinou, a to i přes ekonomické náklady války.

O žádný radostný happening přitom nešlo. Projevům dominovaly výzvy, aby se společnost nenechala zastrašit a držela dosavadní kurz. Kromě hrdosti na to, jak se Česko k válce zatím staví, ovládla podvečer v první řadě potřeba navzájem se povzbudit v reakci na sílící proruské nálady a snaha demonstrovat, že opačný tábor má v zemi dál převahu.

Potřeba reagovat byla znát i z paralelní iniciativy „Bereme si vlajku zpět“, která se s nedělní demonstrací svezla a jejíž iniciátoři si dávají i do budoucna za cíl zvrátit to, co líčí jako nynější nežádoucí stav. A sice, že vlajka se stává kromě sportovních fanoušků poznávacím znamením „extremistických a fašizujících se subjektů“ - ale že česká státnost stojí na úplně jiných hodnotách.

„Když vám někdo plive do ksichtu, tak nemůžete říkat, že to bude dobrý,“ shrnul motivy k výpravě do hlavního města penzista Jiří Holub (71) postávající v horní polovině náměstí s podélným bílým transparentem s velkým nápisem „Otrokovice“ a menším citátem Václava Havla „Lhostejnost otvírá dveře zlu“. Ze Slovácka dorazil do Prahy na jednodenní otočku vlakem, jako už předtím několikrát na podobné akce. Společnost mu dělala skupinka o něco mladších známých. „Už jsme se nemohli dívat, jak státní symboly a státní svátek obsadili lidé, co jsou morálně úplně na dně,“ prohlásil Holub v reakci na to, co se na místě dělo o dva dny dříve.

Policie odhadla počet účastníků na nižší desítky tisíc, stejně jako v pátek. Podle svědectví lidí přítomných v obou dnech ale byla účast v pátek zhruba poloviční – lidé postávali hlavně v horní čtvrtině náměstí, zatímco v neděli postupně zaplnili de facto celý prostor až k tramvajovým kolejím v polovině obdélníkového prostranství. Někteří sledovali nejspodnější ze tří obrazovek i z prostoru pod kolejemi.

„Zkusme, jaké to je být stateční,“ prohlásil v krátké videozdravici hudebník Jiří Suchý, jeden z prvních řečníků akce pojmenované „Demonstrace proti strachu“. Podobně mluvili i další vystupující. „Ukrajina prožívá temnou dobu. Chtějí nám vzít světlo, zmrazit nás a zastrašit,“ prohlásila přes video manželka ukrajinského prezidenta Olena Zelenská v odkazu na to, že útoky ruských bomb a dronů se poslední týdny zaměřily na energetickou infrastrukturu a na devastaci života civilistů, kteří si mnohdy nemohou zatopit, uvařit nebo posvítit. „Rusko ale zapomnělo na jednu věc – že bojuje proti světlu, které nikdy nezhasne,“ vypointovala svou řeč Zelenská a poděkovala Česku za pomoc.

Na její vystoupení navázal biskup Václav Malý poděkováním, že „Ukrajinci bojují i za naši svobodu“, a modlitbou za to, „aby se česká společnost nenechala sužovat a nestala se zajatcem strachu“. Ekonom Tomáš Sedláček poté z pódia připomenul, že výhrůžky z Ruska nebo z Číny byly slyšet už dřív, třeba při odstraňování pomníku generála Koněva nebo při cestě Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, ale nikdy se z nich nic nenaplnilo, a tak ani tentokrát není důvod bát se postavit ruské agresi.

Po půldruhé hodině od začátku náměstí na minutu ztichlo ve vzpomínce na oběti války. Akci po dvou hodinách zakončili z pódia tři zpěváci a zpěvačky přednesem české, slovenské a ukrajinské hymny. Na finální pokřik ukrajinské zpěvačky „Sláva Ukrajině“ odpověděl dav potleskem a pak se pokojně rozešel do tmy urychlené letos poprvé nástupem zimního času.