Uhlí se nevzdáme

V sobotu večer, více než 24 hodin po původně plánovaném konci jednání, se podařilo završit dvoutýdenní klimatický summit OSN ve Skotsku. Závěrečný dokument označovaný jako Klimatický pakt z Glasgow, s nímž muselo souhlasit všech více než 190 států účastnických států, je maximem toho, co bylo možné dojednat, ale i připomínkou, jak pomalu se věci hýbou vpřed.

Příznačné je, že v posledních minutách summitu Indie dosáhla dalšího, už několikátého oslabení pasáže, v níž Pakt žádá odklon od uhlí. Po více než čtvrtstoletí klimatických vyjednávání se tak znovu ukazuje, že fosilní zdroje energie jsou stále krví ekonomik, jíž se nebude lehké se zbavit.

„Prosím, neptejte se, čeho všeho jste se ještě mohli snažit dosáhnout, ptejte se, co považujete alespoň za  dostatečné,“ prosil delegáty během vleklého závěrečného jednání předseda summitu Alok Sharma. A jeho slova byla nakonec vyslyšena: po zmíněném oslabení textu mohl Sharma konečně signalizovat, že žádný z účastníků již nemá proti „Paktu z Glasgow“ námitky.

Největším úspěchem je, že Pakt vyzývá státy, aby nejpozději do konce příštího roku zpřísnily své klimatické plány tak, aby byly v souladu s cíli pařížské klimatické dohody, a svět se tedy v budoucnu neoteplil o více než 1,5 stupně Celsia. Podle respektované organizace Climate Action Tracker dosud žádná země na světě nepředložila natolik ambiciózní plán, aby byl s tímto požadavkem v souladu, takže výzva se týká úplně všech (i současný klimatický plán Evropské unie hodnotí zmíněná organizace jako nedostatečný, „téměř dostatečnou“ strategii má například Británie nebo Maroko).

Výzva ke zpřísnění závazků ukazuje, že svět na splnění cílů pařížské klimatické konference nerezignoval. Zároveň je dobré připomenout, že jde stále jen o plány, které navíc měly být v dostatečně ambiciózní formě na stole již loni. Jednání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), jíž je každý rok se scházející klimatický summit nejvyšším rozhodujícím orgánem, navíc probíhají již od roku 1995 – a světové emise skleníkových plynů stále rostou.

Peníze budou, ale kolik?

Jednání na summitu do poslední chvíle brzdily také neshody ohledně financí, které by měly vyspělé země platit těm méně rozvinutým. Již v roce 2009 bylo na summitu v Kodani dohodnuto, že to bude sto miliard dolarů ročně na omezování emisí a přizpůsobení se klimatickým změnám. Tyto částky měly z bohatého do chudého světa proudit nejpozději od roku 2020, stále se je však nepodařilo v plné výši shromáždit.

„Pakt“ nyní žádá, aby to vyspělé státy do roku 2025 napravily a dále svůj příspěvek posílily tak, aby byla celková částka byla vyšší. Požaduje také zdvojnásobení množství peněz věnovaných na adaptace oproti úrovni z roku 2019, což je pro rozvojové země důležité téma – na to, jak se přizpůsobit klimatickým změnám, některé z nich už teď utrácejí 10 procent svého HDP, víc než na školství nebo zdravotnictví, a podíl dále poroste. Přesto je pro chudší část světa část Paktu týkající se financí zklamáním – neobsahuje žádné upřesnění toho, kolik tedy budou bohaté země během této dekády platit a podle jakého kalendáře.

Předmětem sporů byl rovněž vznik fondu či jiného mechanismu, který by vytvořil další finanční tok z bohatého světa do toho chudého. Byly by z něj placeny přímé kompenzace za tragické důsledky klimatických změn v rámci komplikované agendy známé jako „ztráty a škody“. Fond nakonec kvůli odporu Spojených států a Evropské unie zatím nevznikne.

Uhlí, jablko sváru

Pozitivní je, že se v Glasgow zřejmě podařilo dořešit takzvaný „rulebook“, sadu prováděcích pravidel Pařížské dohody, kam patří tak důležité oblasti jako transparentnost sledování a hlášení emisí nebo mezinárodní obchod s uhlíkovými kredity. Vznikla díky tomu jednotná metodika, jak emise měřit, reportovat a srovnávat, kterou se svět bude řídit od roku 2024.

Vůbec poprvé za celou dobu klimatických jednání OSN závěrečný dokument z Glasgow opatrně vyzývá k odklonu od uhlí. Tento bod se stal kvůli odporu mnoha států (Íránu, Číny, Ruska, Saúdské Arábie, Jihoafrické republiky) předmětem velkých kontroverzí a byl několikrát oslaben: místo původního konce uhlí bez podmínek text postupně vyzýval jen ke konci uhlí, pokud nevyužívá technologii zachycování a ukládání uhlíku CCS - a výzva k ukončení státních subvencí pro fosilní sektor se změnila ve výzvu k ukončení pouze „neefektivních“ subvencí.

Věta týkající se uhlí byla závěrem summitu na nátlak Indie a Číny ještě oslabena: místo „ukončení“ využívání uhlí Pakt nakonec požaduje jen jeho „útlum“. Ostatní fosilní paliva dokument nezmiňuje vůbec. Dvanáct let po krachu summitu v Kodani a šest let po úspěšném reparátu z Paříže tak svět stále není v situaci, kdy by konec uhlí, ropy či plynu jasnou prioritou pro všechny.

Více o vyjednávání v Glasgow najdete v novém Respektu 46/2021 v textu Stále na startu