Derek Chauvin je vrah, řekla porota. Problémy policejního násilí a rasismu zůstávají

Bývalému policistovi Derecku Chauvinovi stačilo, aby jediný porotce zapochyboval o tom, že se americký černoch George Floyd během jeho loňského zákroku udusil. Obhajoba tedy dělala všechno pro to, aby za skutečnou příčinu smrti označila srdeční selhání způsobené dokázaným skrytým onemocnění zatýkaného muže v kombinaci s přítomností opiátů v jeho krevním oběhu. Zároveň se snažila dokázat, že bílý policista během zákroku nikdy nevybočil z rámce předepsaných postupů, což by alespoň snížilo kvalifikaci trestného činu: Chauvin čelil podezření z vraždy druhého stupně, z méně závažné vraždy třetího stupně nebo „pouhého“ zabití z nedbalosti.

Z hlediska obžaloby a policisty se ale všechno ukázalo být marné. „Podívejte se ještě jednou na videozáznam a uvěřte tomu, co vidíte,“ pronesli v závěrečném vystoupení zástupci obžaloby. Porota jim uvěřila: bývalý strážník z Minneapolisu Derek Chauvin byl v úterý po šestitýdenním přelíčení shledán vinným ze všech třech zmíněných trestných činů. Soudní místnost jako usvědčený vrah opustil již v poutech, což si některá média v detailních záběrech na jeho spoutané ruce užívala. Výše trestu soud teprve stanoví, Chauvinovi za vraždu doslova v přímém přenosu hrozí až 40 let vězení.

Smrt George Floyda vloni 25. května otřásla Amerikou i světem. Právě proto, že se odehrála za bílého dne, na rušné ulici, před zraky desítek svědků, z nichž někteří si celý zásah natáčeli, vynikla její až surreální surovost a chladnokrevnost. Chauvin plnou vahou klečel na krku zatýkaného muže devět minut a dvacet vteřin. Floyd více než dvacetkrát prosil o život a upozorňoval, že nemůže dýchat. Zásah pokračoval, i když muž již nejevil známky života. Chauvin uvolnil sevření teprve téměř minutu po příjezdu sanitky, když k tomu byl vyzván lékaři.

Brutální smrt vyvolala nebývalou vlnu protirasistických protestů, jež se přelily ze Spojených států i do dalších částí světa. Přesto nebylo vůbec jasné, jak soudní přelíčení s obviněným policistou dopadne. Na ulici v Minneapolis se protnuly dva nelichotivé průvodní jevy amerického života, obecná brutalita americké policie a rasismus.

Podle statistiky vedené deníkem The Washington Post umírá na amerických ulicích rukou policistů každoročně zhruba tisíc lidí. Většinu z nich tvoří běloši, ale černošské zastoupení je vysoce disproporční - být černým americkým mužem a dostat se do konfliktu s policií je nebezpečné. Dokonce i v týdnech během soudního přelíčení z Derekem Chauvinem zemřel přímo v Minneapolis během policejní kontroly další černošský mladík Daunte Wright.

Právníky dobře zabezpečení příslušníci policie ale bývají v podobných případech usvědčeni a odsouzeni spíše zřídka. Porota musí rozhodnout jednomyslně a třeba pro již zmíněnou kvalifikaci vraždy druhého stupně je nutné dokázat nejen jasné zavinění smrti, ale také skutečnost, že policista v této chvíli porušil předpisy a i bez následného zabití se již vlastně pohybuje mimo zákon. I proto panovala v ulicích Minneapolis i dalších amerických měst před vynesením rozsudku značná nervozita a v očekávání další vlny nepokojů a násilností byly mobilizovány pořádkové síly.

Ve prospěch Dereka Chauvina vlastně pracoval i čas. Přes prvotní vzedmutí protirasistického vzdoru, jež se koncentrovalo kolem hnutí Black Lives Matter (BLM), se nálada v Americe s postupujícími měsíci měnila. BLM je typické nehierarchické hnutí, různé místní skupiny mají různé názory i požadavky. Postupně v průběhu demonstrací převážily poměrně radikální požadavky na zásadní redukci policejních sborů shrnuté pod heslem Defund the Police (Přestaňte financovat policii), které ovšem nemají podporu v širší veřejnosti ani mezi politiky - a s nimiž nesouhlasí dokonce ani významná část černošské komunity.

Podpora hnutí již během podzimu poklesla na úroveň, jaké dosahovala před vraždou George Floyda, kdy BLM mělo jenom malý vliv mimo komunitu Afroameričanů. Podpora policii naopak postupně znovu stoupala a zásadně se upevnila po násilném útoku stoupenců Donalda Trumpa proti budově Kapitolu letos v lednu. Rasová interpretace událostí se vrátila: podle průzkumu před započetím přelíčení považovalo počínání Dereka Chauvina za vraždu pouze 28 procent bílých Američanů, zatímco černoši byli o zločinu v podstatě neochvějně přesvědčeni.

Videozáznam a pečlivá rekonstrukce událostí nicméně kolektivní paměť v tomto případě dokázala rychle obnovit. Ve velké části Ameriky je v tuto chvíli cítit úleva. Nestává se často, aby vývoj veřejné kauzy dospěl do jasné katarze: aby měl čin jasné důsledky a aby vše bylo jednoznačně pojmenováno. V případě vraždy George Floyda k tomu došlo a Amerika se může s celým případem začít smiřovat a hledat řešení - což ovšem nebude jednoduché.

I z výše uvedené statistiky vyplývá, že spektakulární potrestání jednoho brutálního a zjevně rasovými předsudky ovlivněného policisty nemíří zdaleka na podstatu věci: Chauvin není výjimečný případ, s jehož odchodem za mříže se může společnost vrátit k prověřenému fungování. V americkém Kongresu leží již mnoho měsíců zákon, který směřuje k reformě policie, ale až do loňských a letošních voleb neměl šanci překonat senát ovládaný republikány – a rovněž teď, kdy je v něm mají demokraté převahu jediného hlasu, by si jeho schválení vyžádal nadstranickou spolupráci.

Prezident Joe Biden a viceprezidentka Kamala Harris, která je spoluautorkou návrhu zákona, tak ve svých projevech po ohlášení rozsudku znovu vyzvali ke společnému postupu - a aspoň v tuto vypjatou a emocemi nabitou chvíli se zdá, že mezi oběma znepřátelenými politickými tábory tají ledy. „Byla to vražda za bílého dne. Strhla klapky z očí nám i celému světu,“ prohlásil v přímém přenosu prezident Biden.