Důsledky rozhodnutí jsou v dlouhodobé perspektivě nevypočitatelné. Dobrým příkladem je třeba příběh kubánského chlapce jménem Elián Gonzáles.
Pamětníci si možná vybaví skandální fotografi i z jara roku 2000, kdy příslušníci amerických zásahových jednotek rozrazili dveře domu na Floridě a doslova vytrhli sedmiletého kubánského chlapce z rukou jeho kubánsko-amerických příbuzných. O Eliána se tehdy vedl celosvětově sledovaný spor, chlapec byl zachráněn z moře poté, co jeho kubánská matka při pokusu o útěk z Castrovy Kuby na Floridu utonula. Kubánský otec žádal návrat syna na Kubu, širší rodina usazená na Floridě argumentovala, že Eliánova matka položila život za jeho budoucí svobodu a chlapec má zůstat v USA. Byla to srdceryvná situace, příbuzní vyčerpali všechny zákonné prostředky, a přesto Eliána odmítali vydat, vláda Billa Clintona trvala na dodržení zákonů, a nakonec vyslala do domu ozbrojence. Fotografi i nervy drásajícího okamžiku není těžké si vygooglovat.
Jak příběh vypadá s odstupem času? Clintonovo rozhodnutí sice mělo podporu většiny Američanů, na Floridě ale připravilo demokraty o mnoho hlasů kubánských emigrantů. Kdyby se Clinton rozhodl jinak, třeba umožnil republikánům přijmout speciální zákon, jak navrhovali, mohl být Al Gore prezidentem.
Postoj Gonzálesových právníků tehdy bránila začínající americká právnička kubánského původu jménem Barbara Lagoa. O dvacet let později je tatáž žena favoritkou Trumpových nominací na post v Nejvyšším soudu,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
