Byli na tom jako herec Hanks. Jak Ukrajinci putovali koronasvětem

V sobotu uvízl na hranicích s Polskem linkový autobus s posádkou čítající přes sedmdesát ukrajinských občanů. Někteří z nich pracovali v Praze i jiných českých městech pod agenturou a skončil jim kontrakt, mnozí se rozhodli vypravit domů, protože chtěli být se svou rodinou. Ještě ve středu odpoledne nevěděli, co s nimi bude. Tou dobou už druhý den bydleli v tělocvičně Základní školy J. A. Komenského v Náchodě, kde jim radnice zařídila provizorní domov.

„Je to skvělé, máme postele, čaj, jídlo, starosta je skvělý člověk, všechno nám zařídil,“ usmíval řidič na prostranství vedle školy, kam si vyběhl zatelefonovat. Jeho autobus tu stojí hned vedle a nápis České Budějovice – Charkov  ukazuje, kam mířil o minulém víkendu. Do tělocvičny se za skupinou Ukrajinců nesmí, sami tam nikoho nevpustí. „Starosta si to nepřeje, byli jsme spolu přece tři dny v malém prostoru v jednom autobuse. Sice nám měří teplotu a nikdo nevypadá jako nemocný, ale pro jistotu se po domluvě se starostou držíme dál od ostatních," vysvětluje řidič.

Občas si sem lidé zevnitř přijdou zakouřit nebo se jen tak nadechnout vzduchu. To, co zpočátku roztrpčeně  vyprávěli médiím - že jsou zklamaní, protože jim nikdo neřekl, že zakoupená jízdenka domů v sobotu neplatí, protože Polsko zavírá hranice a nenechá je přes své území projet – tu už slyšet není. Lidé se smějí a v podstatě do každé druhé věty se jim vloudí slova o „vděku starostovi“, tomu „velkému člověku“ - a „jeho zástupci, taky velkému člověku“.

Rohlíky a prádlo

První tři dny trávili cestující na lince do Charkova v autobuse, polská kontrola na hranicích je vskutku zastavila, z hranic zpátky do Česka už se neměli kam vrátit. Dosavadní provizorní bydliště spjatá s prací už opustili, nové bydlení si kvůli nařízení vlády pro ubytovatele – kteří nesmějí přijímat žádné objednávky – zařídit nemohli. A ani by na to neměli dost peněz.

Začali tedy bivakovat na parkovišti u náchodského Kauflandu. „Pak přišel místostarosta, že se o tom dozvěděl od policie – že tu už přes padesát hodin stojí autobus se sedmdesáti lidmi z Ukrajiny. Přijeli autobusem a dvěma dodávkami,“ popisuje ve své pracovně na radnici starosta Náchoda Jan Birke. „A než se rozkoukali, Slovensko, Rakousko a Polsko zavřelo hranice. Byli v nezáviděníhodné situaci jako Tom Hanks ve filmu Terminál, nemohli tam, ani zpátky.“

Radnice je tedy nejdříve pustila na náchodské dětské dopravní hřiště a otevřela jim tam správní budovu, kde mohli jít na toaletu a dostali tu kávu, a začala pro ně shánět něco stálejšího. Pak Birke v roli šéfa městského krizového štábu rozhodl, že se pro skupinu Ukrajinců otevře základní škola, která je momentálně bez žáků, a radnice se jim postará o životní nutnosti. Šlo to rychle, ředitel školy František Majer je zároveň jedním z místostarostů, a tak se v úterý stěhovali do tělocvičny. To už jich bylo přibližně padesát, dvacítku cestujících si rozebrali známí, kteří si pro ně přijeli do Náchoda.

Postele a spacáky pro nenadálé hosty půjčili radnici místní profesionální hasiči, kteří mají zásobu lehátek a přikrývek pro případy živelných či jiných katastrof v zásobě. „A dostali jsme večeři, snídani, oběd, všechno. Máme radost, že nám tu dobří lidé tak pomohli,“ popisuje žena z tělocvičny, která až do konce minulého týdne pracovala v hotelovém provozu v Praze.

Radnice uvolnila v nouzovém režimu peníze na to, aby mohl starosta v roli šéfa krizového štábu objednat jídlo pro lidi v nouzi: místní restaurace vařila pro obyvatele tělocvičny teplá jídla, v úterý dostali vepřový plátek s hranolky, ve středu na oběd řízek s bramborami. „Byli pochopitelně rozladění, bez nálady, to by byl každý v situaci, kdy uvízl na ulici v cizí zemi a nemá kam jít. Ale hned, jak se napili, najedli, tak se uklidnili,“ říká Jan Birke.

Místní pekárna dodala sponzorsky 210 rohlíků a 60 balených croissantů na snídani a radnici se ozval i náchodský pivovar. Když se dozvěděl, co se ve městě děje, poskytl pro lidi z tělocvičny stovku limonád.  Ve středu navečer pak nabídli vietnamští prodejci sponzorský dar v podobě prádla – radnice ho šla potěšeným obyvatelům tělocvičny rozdat.

Všichni budou chtít domů

„Sice se drží odděleně - přece jen představují velkou skupinu lidí, kteří byli dlouho v těsném kontaktu v době, kdy se mají lidé držet v odstupu a nesdružovat se. Ale dá se říct, že tu skupinu Ukrajinců přijal Náchod mezi sebe,“ říká starosta.

Na sociální síti se sice objevilo pár podivných komentářů, třeba že Ukrajinci bez střechy nad hlavou určitě kontaminovali při močení půdu a povrchovou vodu a teď v Náchodě všichni onemocní. Ale ty se - jak říkají zaměstnanci radnice - podařilo vyvrátit a obavy rozehnat. Většinou se lidé spíš ptají, jak je o skupinu „těch chudáků z autobusu“ postaráno.

„Žijí tady opravdu moc hodní lidé,“ vypráví osazenstvo tělocvičny ve středu večer, když si před bočním vchodem do školy dává cigarety, „jediné, co nás trápí, je, že nevíme, co bude dál.“

Starosta Birke, který je zároveň poslancem za ČSSD a do roku 2018 byl členem předsednictva, řešil jejich situaci se stranickými kolegy: mluvil ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a koordinoval pomoc pro skupinu v nouzi i s ministrem vnitra Janem Hamáčkem.

Situace padesátky ukrajinských občanů byla minulý týden sice vyhrocená, ale vlastně znamenala jen předvoj situace, která brzy nastane a do jejíhož řešení se stát zapojit: spousta Ukrajinců pracujících v Česku se chce vrátit domů. „V pátek zavírá škodovka, zavřou další provozy, můžeme očekávat, že se dvě stě tisíc Ukrajinců bude chtít dostat domů,“ říká starosta Birke, „proto ministerstvo zahraničí vyjednává koridor z Česka na Ukrajinu, který by to umožnil.“

To se ovšem skupiny v Náchodě zatím netýkalo. Byl se tu za nimi podívat pracovník ambasády a ukrajinské velvyslanectví nakonec dalo ve středu večer svým občanům v tělocvičně dobrou zprávu: druhý den budou moci odjet vlakem domů. „Dnes odjedou z Prahy vlakovým speciálem spolu se stovkami dalších spoluobčanů na Ukrajinu. Vlak jim zajistila ambasáda, mohou se tedy vrátit,“ napsal Respektu ve čtvrtek v odpovědi na dotaz ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis.

Padesátka ukrajinských občanů tak naposledy posnídala rohlíky od náchodské pekárny,  řidič autobusu zase sedl za volant a vyrazili do Prahy. Tahle zpráva se rozkřikla po ukrajinské komunitě a na radnici od brzkého rána drnčí telefony. „Volají nám sem ukrajinští občané žijící v Česku, že chtějí jet taky vlakem domů,“ říká mluvčí náchodské radnice Nina Adlof, „a jestli nevíme, jak to mají udělat.“