energie_plynovod_profimedia
Zásobník plynu v Sasku-Anhaltsku • Autor: Profimedia

dosavadní pragmatismus Německa ohledně pokračujícího dovozu ruského plynu se pod tíhou zpráv o zabíjení civilistů u Kyjeva začíná možná měnit. Německá ministryně obrany Christine Lambrecht v nedělním televizním interview pro stanici ARD prohlásila, že Evropská unie by měla po zprávách o masakru v městě Buča zařadit i zastavení dovozu ruského plynu. Odkaz na rozhovor poté ministerstvo sdílelo na svém twitterovém účtu. Americký list New York Times výrok popisuje jako velký obrat oproti tomu, jak se Německo zatím sankcím vůči ruské energetice bránilo.

„Musíme reagovat. Takové zločiny nesmí zůstat bez odpovědi,“ uvedla politička SPD v reakci na otázku moderátora, zda mezi reakce spolková vláda počítá i zastavení nákupů plynu. Na opakovanou otázku přímo ohledně plynu ministryně odpověděla, že bude záviset na dohodě uvnitř EU tak, aby celý blok jednal jednotně. „Naší silnou stránkou bylo to, že jednotlivé země nejednaly na vlastní pěst, ale že jsme se vzájemně shodli na tom, co je udržitelné. Tak to musí být i v příštích hodinách,“ dodala ministryně.

Reklama
Reklama

Zprávy z města Buča svědčí o tom, že po ústupu ruské armády zde zůstaly stovky mrtvých civilistů. Reportéři, mezi nimi novináři BBC, narazili na místě přinejmenším na 20 mrtvých těl. Mrtvoly ležely na silnicích města s rukama svázanýma za zády. Novináři na místě hlásí, že oběti mají na sobě civilní oblečení a na fotografiích je zjevné, že se jedná i o ženy. Ukrajinské vedení líčí události v Buče jako obdobu masakru ve Srebrenici.

Německý kancléř Olaf Scholz (SPD) v neděli uvedl, že další ekonomické sankce vůči Rusku by měly být oznámeny „během několika málo dní po dohodě se spojenci“.

Místo nuly výdělek

Polsko a pobaltské státy už delší dobu otevřeně mluví o tom, že odpojení EU od ruských surovin považují za nutnost, aby útočící režim přišel o hlavní zdroj příjmů. Vývoz plynu a ropy kryje třetinu ruského státního rozpočtu. Zatím je tento příjem zasažen jen mírně po americkému embargu na dovoz ruské ropy, jinak se válečné sankce na energetiku příliš nevztahují – paradoxně kvůli růstu cen plynu naopak ruské příjmy z prodeje surovin rostou.

Americké embargo není pro Rusko zničující a ani pro USA nejde o tak bolestivý krok vzhledem k velkému množství dostupných alternativ. Odstřižení EU by znamenalo mnohem větší krok na obou stranách. Unijní energetika tolik alternativ nemá, hlavně pokud jde o plyn, který se z 40 procent dováží právě z Ruska. V některých zemích – třeba právě v Německu – tvoří základ energetiky. Berlín byl doposud kromě Itálie a Maďarska hlavním hlasem, který v EU snahy o odpojení od ruského plynu tlumil kvůli obavám z dopadu na ekonomiku.

Visit of the Federal Minister of Defence to the troops
Německá ministryně obrany Christine Lambrecht na návštěvě praporu Bundeswehru, prosinec 2021 • Autor: dpa/picture alliance via Getty I

K jak velkému obratu se nyní schyluje, je nicméně zatím těžké odhadnout. Vzhledem k dřívějším výrokům z Berlína nezdá pravděpodobné, že by mělo jít o stoprocentní a okamžité uzavření ruských trubek.

Scholz před dvěma týdny mluvil v německém parlamentu o tom, že závislost na ruských surovinách skončí „co nejdříve“ - ale s upozorněním, že ze dne na den nic takového není možné, aniž by německá a evropská ekonomika sklouzly do recese. Celá odvětví ekonomiky by tím podle Scholze byla ohrožena, stejně jako stovky tisíc pracovních míst. „Sankce by neměly poškodit evropské státy víc než ruské vedení,“ uvedl šéf německé vlády 23. března.

České dilema

Česko se zatím k otázce odstřižení od ruského plynu zcela jasně nevyjádřilo. „My stojíme před obrovským dilematem. Na jedné straně chceme a musíme pomoci Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům, tedy ženám a dětem těch, kteří bojují i za nás. Na druhé straně máme povinnost udržet v chodu českou ekonomiku a zachovat sociální smír,“ uvedl naposledy před dvěma týdny v odpovědích pro Respekt ministr průmyslu Jozef Síkela na otázku ohledně případného rozšíření sankcí v energetice, jež někteří zdejší vládní činitelé dříve naopak zmiňovali jako nutnost.

Situace s plynem je v Česku – stejně jako v minulých letech – de facto závislá právě na dohodě s Německem, odkud tato surovina proudí do země. Síkela o zásobování surovinami jednal v Berlíně minulý týden se svým protějškem Robertem Habeckem, ale ohledně plynu nebylo po jednání oznámeno nic zásadního.

Norsko
Těžba v Norsku – ilustrační foto • Autor: Shutterstock

Oficiální linie Fialovy vlády je taková, že v otázce odběru ruských surovin sází na jednotný postup Evropské unie. Ten byl dohodnut hned po ruské invazi tak, aby se vyjednávací síla bloku nerozpadla a aby jednotlivé země EU svými případnými parciálními nákupy nehnaly proti sobě cenu plynu vzhůru. V případě nouze vláda spoléhá na solidaritu v rámci EU, která byla deklarována po začátku války.

V praxi takovou solidaritu ale nikdo zatím neodzkoušel. Průmysl, energetika a vytápění zatím běží v EU naplno, jako by žádná nouze nebyla, nedostatek plynu v rámci EU by byl úplně novou zkušeností. Česko má v zásobnících podle Síkely momentálně rezervu zhruba na měsíc. V případě vyčerpání zásobníků a výpadku dodávek by země musela přejít na takzvané regulační stupně. Tedy na zastavení dodávek plynu pro různé typy odběratelů – první je na řadě zbytný průmysl, poslední jsou nemocnice a domácnosti.

Společné nákupy v EU by teoreticky měly fungovat podobně jako u vakcín proti koronaviru, kde se jednotný postup osvědčil a ekonomicky slabší státy měly k očkovacím látkám stejný přístup jako hlavní evropské mocnosti. Je možné, že společné nákupy už dokonce běží – háček je ovšem v tom, že přepravní kapacity v EU nejsou dost silné na to, aby v dobách největších špiček všude rozvedly jiný plyn než ruský. Přístavních terminálů na zkapalněný plyn z jiných koutů světa je málo, stejně jako je malá kapacita plynovodů z Norska.

Plyn je v Česku jedním ze čtyř hlavních primárních zdrojů energie, má zhruba stejný podíl jako uhlí, jádro a ropa. Jednotlivé zdroje mají však jinou důležitost v různých sektorech – ropa je hlavní v dopravě, uhlí a jádro ve výrobě elektřiny a plyn spolu s uhlím ve výrobě tepla.

Domácí kotle a větší teplárny dohromady spotřebují kolem poloviny dovezeného plynu, druhým hlavním konzumentem plynu je průmysl. V letním období je tedy šetření plynem na celostátní úrovni snazší. Nucené odpojení průmyslu od zásobování by však vyžadovalo kompenzace těchto odvětví ze státního rozpočtu, podobně jako při covidových lockdownech.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba_g6mmo

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte