Británie zavedla "uhlíkové pětiletky"

„Chci, aby moje vláda byla nejzelenější vládou všech dob,“ prohlásil v květnu 2010, krátce po svém uvedení do úřadu, britský ministerský předseda David Cameron. Laťka je ovšem vysoko už od časů Cameronova předchůdce Gordona Browna, alespoň pokud jde o plány, jak bojovat proti změně klimatu.

Britský přístup je v tomto ohledu zřejmě nepřísnější na světě. V roce 2008 země přijala klimatický zákon – Climate Change Act, který stanovuje, jak mají klesat emise skleníkových plynů: do roku 2020 se mají snížit o 34% a do poloviny století o 80% oproti roku 1990. V tom se britský závazek příliš neliší od závazků řady jiných zemí. Důležité ale je, že celý plán ukotvuje závazná právní norma. Proto jej nelze jen tak nedodržet nebo otupit.

Případné zmírnění zákona by muselo projít parlamentem, což by vzbudilo pozornost a vyvolalo veřejnou debatu. A nedodržení by mělo vážné důsledky: „Jestliže nám splnění emisního cíle výrazně unikne, může nás to stát miliardy liber,“ řekl na nedávném semináři pořádaném v Praze, kde byl klimatický zákon představen, Phil Reed z britského Ministerstva zahraničních věcí. Zákon totiž vyžaduje, aby Británie v takovém případě kompenzovala přebytečné emise nákupem emisních povolenek na evropském trhu.

Je zajímavé, že u nás nevyvolal britský zákon téměř žádnou pozornost. Mohl by se přitom stát snadným terčem výsměchu českých klimaskeptiků. Třeba proto, že zavádí jakési „uhlíkové pětiletky“ (five-year carbon budgets) – pětiletá období, z nichž každé má vlastní emisní cíl. První „pětiletka“ vyprší na konci roku 2012 a vyžaduje se v ní snížení emisí asi o 6,5%. V zemi, kde kdysi vládla Margaret Thatcherová, by český konzervativec zavedení něčeho takového asi nečekal.

Největší emisní úspory plánuje Británie ve výrobě elektřiny, v dopravě a ve vytápění budov. Vláda chce připravit půdu pro masivní nástup větrných turbín a dalších obnovitelných zdrojů, usnadnit cestu na trh elektromobilům, finančními podněty motivovat občany i firmy k tepelné izolaci budov a šetrnějšímu vytápění. Mají vyrůst nové jaderné elektrárny. Stranou by neměla zůstat ani technologie zachycování uhlíku před tím, než unikne do ovzduší (hlavně v elektrárnách) a jeho ukládání pod zem.

Jde tedy o skutečnou přestavbu britské ekonomiky, její dekarbonizaci. Výpočty dokonce ukazují, že výroba elektřiny musí být do roku 2050 dekarbonizována stoprocentně – jinými slovy, pokud budou v polovině století do atmosféry ještě proudit emise z elektráren na fosilní paliva, musejí být nejprve kompletně zbaveny skleníkových plynů.

To všechno nebude snadné. Emise v Británii sice oproti roku 1990 výrazně poklesly a země plní svůj kjótský cíl, docela velká část poklesu se však odehrála v 90. letech. Mezi roky 2002–2008 emise stagnovaly nebo klesaly jen mírně, například díky náhradě uhlí zemním plynem. Pak přišla světová hospodářská krize a emisní křivky zamířily prudce dolů, takže země se nyní zdá být na dobré cestě ke splnění první emisní „pětiletky“. Co ale udělá s emisemi oživení ekonomiky, zatím nevíme.

Názory na to, zda je celý plán reálný, se liší. S kritikou vystoupila před dvěma lety profesní organizace britských inženýrů (Institution of Mechanical Engineers), podle níž emisní cíle nelze splnit, alespoň ne v požadovaném čase. Zabrání tomu například nedostatek prostředků k vybudování požadovaného množství větrných turbín. Nedostávat se má třeba lodí, jež by stavěly mořské větrné parky – britští inženýři upozorňují, že větrné farmy bude současně budovat i řada jiných zemí, třeba Nizozemsko a Německo, což přinese tvrdé soupeření o kapacity. Nereálný je dle inženýrské společnosti i počet jaderných elektráren, které by se musely postavit.

Jiné hlasy tak pesimistické nejsou. Becca Downingová z britského Ministerstva pro energetiku a klimatické změny představila na pražském semináři scénáře ukazující, k čemu mohou vést kombinace různých opatření v oblastech, jako je výroba energie, doprava, průmysl, vytápění a podobně. Z tohoto interaktivního modelu vyplývá, že emisní cíle splnit lze, ovšem pouze tehdy, když klesne spotřeba energií. „Potřebujeme, aby lidé změnili své chování,“ upozorňuje Downingová.

V této souvislosti je podstatné, že vládní plán i s ním související klimatický zákon má podle Phila Reeda podporu britské veřejnosti. Důležitou roli tu sehrála známá Sternova zpráva, podle níž vyjde nečinnost v konečném celosvětovém součtu dráž než účinná obrana před klimatickou změnou.

A ještě jedna zajímavá věc na semináři zazněla: Česko svoji klimatickou politiku dosud nemá. Chystá ji už od roku 2004, stále však není hotova. Její první verzi smetla Topolánkova vláda ze stolu v roce 2008 a než nabyla finální podoby verze nová, kompletně přepracovaná, smetl běh dějin Topolánkovu vládu. Další, opět zcela nová verze by měla být brzy dokončena a do června předložena současné vládě, která by ji měla přijmout do konce roku. Brzy bychom se tedy měli dozvědět, co chce Nečasův kabinet podniknout proti změně klimatu.