Menopauza mi leze na mozek 

Návaly horka, pocení a potíže se spánkem. Základní příznaky menopauzy jsou všeobecně známé. Méně už se ale ví, že za řadu průvodních jevů mohou změny v mozku a že přechod provázejí další potíže, které obvykle přičítáme stresu či stárnutí. Není jich málo: problémy se soustředěním, výpadky paměti a celkové snížení kognitivních schopností známé jako „mozková mlha“ nebo deprese.  

Opravdu tak brzo?

Paní Jana (jméno bylo změněno – pozn. red.) prožívá náročné životní období. Jednačtyřicetiletá matka dvou dětí si zhruba před čtyřmi lety všimla, že se potí mnohem více, než je zvyklá, a to zejména v noci, padají jí vlasy, má nepravidelnou menstruaci, má potíže se soustředit a z paměti jí vypadávají údaje, které si ještě pár let předtím bez problémů vybavila. Na začátku ji rozhodně nenapadlo, že by to vše mohlo znamenat, že se blíží menopauza nebo že už přechod dokonce začal.

Jednak kvůli tomu, že coby pacientka trpící dlouhodobě endometriózou (bolestivé onemocnění, při níž se tkáň děložní sliznice objevuje mimo dělohu) byla na nepravidelnou periodu a další hormonální problémy zvyklá. Na prahu čtyřicítky ještě nespadala do příslušné věkové kategorie. Nebo proto, že návaly horka sice měla s přechodem spojené, ale nevěděla, že by ho mohl doprovázet jev, kterému se říká mozková mlha, jež se projevuje jako zhoršení různých kognitivních schopností. „O návalech a pocení všichni tak nějak víme, ale o tom, že menopauza má dopad i na mozek, jsem netušila,“ říká Jana. „Navíc jsem před pár lety nevěděla nic ani o tom, že existuje něco jako mozková mlha.“ Což nakonec platí pro většinu populace, která získala s pojmem převzatým z angličtiny (brain fog) více zkušenosti až s nástupem pandemie, kdy se o něm mluvilo jako o jednom z příznaků i následků covidu-19. Právě covidu tyto potíže přičítala i Jana: „Nikdy jsem s pamětí neměla problém, ale zhoršila se mi po prodělání covidu, tak jsem to přičítala tomu.“ 

Když však v devětatřiceti přestala menstruovat úplně a přečetla si, že výpadky paměti se mezi příznaky menopauzy počítají, bylo zjevné, že na to sice ještě nemá věk, ale že je skutečně v přechodu. Což následně potvrdila prohlídka u gynekologa. „Byl to samozřejmě šok. Ve čtyřiceti s menopauzou nepočítáte,“ říká a popisuje pocity, které se dostavily hned poté – úzkosti, obavy, až depresivní stavy.

Pro ženu žádného věku není snadné přijít o polovinu vlasů. Noční pocení znamená horší kvalitu spánku, a tedy celkově méně energie na mnohé povinnosti, zejména spojené s péčí o dvě děti. Předčasný nástup stavu, který ženy čekají nejdříve někdy kolem padesátky, navíc vyvolává nejistotu a ostych, vlivem kterého se o tom Jana zatím zdráhá mluvit v práci, ale i s přáteli. Potíže spojené s mozkem pak do celkového koktejlu přidávají existenční otázky, které musejí nevyhnutelně napadat ženu živící se hlavou. A také obavy z celkové kvality života, pokud by měla s podobnými potížemi žít dalších třicet let… 

Cože? I paměť?

Janina náročná situace se sice v určitém směru vymyká (zejména dřívějším startem klimakteria), jinak se však ukazuje, že menopauza dnes může probíhat jinak než u předchozích generací. Jednak už se ženám (pro přesnost dodejme, že situace se může týkat i trans mužů a nebinárních osob) méně říká, že to mají zkrátka vydržet, a prohlubující se vědecké poznání nám také umožňuje konci plodného období v životě žen lépe rozumět. 

O tom, že k menopauze patří návaly horka a pocení, se – slovy paní Jany – „tak nějak ví“, také proto, že jimi trpí až sedmdesát procent žen v přechodu. Relativně nové je ale vysvětlení, jaké procesy tyto stavy způsobují – a že i tady vstupuje do hry mozek. Za nepříjemný stav může termoregulační centrum v hypotalamu, tedy struktuře odpovědné za řízení mnoha základních tělesných funkcí.

„Při poklesu estrogenů v mozku hypertrofuje určitý typ neuronů, které pak svojí aktivitou a růstem zúží termoneutrální zónu v mozku,“ vysvětluje Tomáš Fait, předseda České menopauzální a andropauzální společnosti, který působí na pražské Gynekologicko-porodnické klinice 2. Lékařské fakulty UK a ve Fakultní nemocnici Motol. Jako termoneutrální zóna se označuje škála teploty, při níž není nutné aktivně vynakládat energii na ohřívání nebo ochlazování organismu. Čím užší zóna je, tím se zvyšuje množství energie vydané na termoregulaci. „To v praxi znamená, že tělo ženy je nuceno ochlazovat v situacích, kdy to dřív nedělalo – když se napije horkého nápoje nebo sní ostré jídlo,“ dodává Fait. 

K přesnějšímu vysvětlení známých jevů se pak přidávají nové objevy. Činnost stejných neuronů má vliv také na hladiny serotoninu, tedy známého „hormonu štěstí“, což následně negativně ovlivňuje duševní kondici. Díky tomuto zjištění je možné konstatovat, že zhoršení mentálního zdraví není pouze následkem celkově náročného klimakteria, ale je přímo ovlivněno přechodem jako takovým. Což následně může pomoci nasadit vhodnější léčbu, v rámci níž se antidepresiva kombinují s hormonální léčbou. 

Nová zjištění týkající se mozkové mlhy pak mohou mít ještě závažnější dopady na ženské zdraví a péči o něj. Za stav může tzv. amyloid, tedy soubor bílkovin, které běžně v těle existuje, ale neplechu začne páchat v okamžiku, kdy se ve větších počtech začne shlukovat a ukládat v mezibuněčném prostoru. „Jako byste nasypala písek do soukolí stroje. Předtím se nezadrhával, protože sypání písku bránily estrogeny,“ vysvětluje Fait.

Amyloid navíc hraje roli u některých typů demencí. Stále intenzivněji se tedy nyní debatuje o tom, že včasné rozpoznání a odpovídající léčba mozkové mlhy během přechodu může mít dopad na zdraví žen v období po menopauze. U žen je obecně vyšší výskyt demence i Alzheimerovy choroby, což je částečně způsobeno tím, že v průměru déle žijí, ale nyní se stále více mluví o tom, že vyšší výskyt by mohl být spojen také s dosavadním menším porozuměním a léčbou menopauzy. 

Lepší propojení

Pokrok ve vědeckém poznání přechodu je ale jen začátek. Stejně jako paní Jana před několika lety, také řada dalších žen netuší, že děravá paměť a roztěkanost nemusí být následkem stárnutí, ale průvodním jevem menopauzy. 

Objevy nedoputovaly ani k některým lékařům, stává se tedy, že místo ke gynekologovi pošle praktický lékař ženu v přechodu na terapii nebo na neurologii, případně krok s novými znalostmi nedrží ani gynekologové a gynekoložky. „Je zcela klíčové, aby spolu lékaři jednotlivých specializací spolupracovali,“ říká Tomáš Fait s tím, že aktuálně vzniká podobná spolupráce s Martinem Andersem z pražské Psychiatrické kliniky 1. LF UK, který působí rovněž ve Všeobecné fakultní nemocnici. Cílem je lepší propojení gynekologie a psychiatrie v léčbě duševních obtíží provázejících menopauzu. 

Jana měla v tomto směru štěstí, protože její gynekolog měl o nejnovějších objevech přehled. Ani tak ale náročné období nepřestává být náročným. Lékař jí doporučil hormonální léčbu, čemuž se bránila, jednak z obavy před možnými riziky a také proto, že si hormonů „užila“ dost během léčby endometriózy.

„Jenže jak nastoupila mozková mlha, já změnila názor,“ říká Jana s tím, že si po necelém roce užívání hormonů všímá některých pozitivních změn. „Kognitivní funkce se zlepšily, ale zase to má jiné negativní účinky, třeba přibírání na váze.“ Přes vědecký pokrok tedy nadále platí, že menopauza je mimořádně náročným obdobím v životě ženy. A platí to i v situaci, kdy již nejsou nuceny jen mlčky trpět.