Kontakt s nemocí a smrtí vás v dobrém slova smyslu otrká, říká herec a zdravotní klaun Dalibor Buš

Mnoho lidí si pod slovem „klaun“ představí postavu z manéže. V čem se zdravotní klaun od toho cirkusového liší?

Od cirkusového klauna se lišíme především měřítkem. Nehrajeme pro celé šapitó, ale pro jeden pokoj, třeba jen pro dva až pět lidí. Zásadní rozdíl je také ve vizuální podobě. Český zdravotní klaun nepoužívá líčení, masku tvoří jen červený nos. I kostýmy jsou civilnější, postupně jsme se dopracovali k jednotnému stylu. Naše oblečení v podstatě připomíná zdravotnický personál, který je jen velmi stylový.

Jak stylový? 

Vypadáme jako lidé, kteří nad svým zevnějškem hodně přemýšleli. Ale vždycky je tam něco překvapivého, šťavnatého či drobná trhlost. U mě je to třeba bílá košile s manžetovými knoflíčky. Právě kulaté červené knoflíčky působí až moc vážně, jako bych byl doktor, který si na sobě příliš zakládá. K tomu mám červenou kravatu se žlutým potiskem a pod tím červené kšandy ve stylu Freddieho Mercuryho, které nejsou na první pohled vidět. A vínové kalhoty, které jsou dlouhé tak akorát, že už mi čouhají bílé ponožky. Cílem je vyvolat u diváka takzvaný double take. Na první pohled si řekne: „Aha, doktor.“ Pak se ale podívá podruhé a všimne si, že je ten člověk něčím švihlej.