Sedm lidí pod jednou střechou, tisíc korun na měsíc. Reportáž ze současné Kuby

Adrián Silva Guerra si všiml, že pouliční lampa se znovu rozblikala. Byl čtvrtek 2:08 ráno, dvaatřicetiletý elektrikář rychle vstal z betonového schodiště svého domu a vešel dovnitř. Přední dveře nechal pootevřené, aby noční vzduch proudil k jeho šestiletému synovi spícímu na pěnové matraci.

Vešel do své dílny, posadil se vedle hromady rozbitých televizorů, z nichž získává náhradní díly, a začal pájet. Ze zeleno-měděné desky s plošnými spoji, na které pracoval při opravě televizoru, se linul pramínek kouře. Snažil se toho stihnout co nejvíc, než ho o dvě hodiny později opět pohltila tma.

„Jsem otrokem proudu,“ říká vyčerpaný a nevyspalý Silva Guerra.

Krátce před tím, než znovu zhasla světla, odešla z jejich domu v Santiagu de Cuba, druhém největším městě země na jihovýchodním pobřeží, jeho matka, dvaapadesátiletá Zucel Guerra Brise. Díky tomu, že fungoval aspoň slabý proud, vyráběl se té noci v místní soukromé pekárně chléb a pečivo.