David French, NYT: Trump rozpoutal síly, které nemá pod kontrolou

„Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.“ Aspoň tuhle známou větu z knihy pruského vojenského stratéga Carla von Clausewitze zná prakticky každý důstojník. A právě popis smyslu ozbrojeného konfliktu, který se objevil v jeho díle O válce vydaném posmrtně v roce 1832, mi vytanul na mysli, když jsem si v sobotu ráno pustil zpravodajství. Média informovala o tom, že americká armáda zaútočila na Venezuelu, zajala tamního diktátora Nicoláse Madura a převezla ho do Spojených států k trestnímu stíhání. 

Důvod, proč mě tato slova napadla, byl prostý. Útok na Venezuelu připomíná jinou dobu. Byla to éra před rozpadem světového řádu z 19. století, před dvěma katastrofickými světovými válkami a před vznikem mezinárodních právních a diplomatických struktur, jejichž cílem bylo zabránit jednotlivým zemím v tom, co právě udělaly Spojené státy. 

A jednou z nejdůležitějších otázek, o které musí každý národ rozhodnout, je kdy – a jak – vést válku. Mimochodem, bylo by chybou považovat Clausewitze za válečného štváče. Tuhle frázi nevymyslel, jen popsal svět takový, jaký tehdy byl. Suverénní státy takto vnímaly válčení po většinu lidské historie.  

A pokud mocná země sdílí Clausewitzův princip, je v pokušení chovat se tak trochu jako mafiánský boss. Každá interakce se slabším státem je nějakým způsobem zabarvena hrozbou použití síly: To je ale hezká zemička, byla by škoda, kdyby se jí něco stalo...