Milan Štěch
Milan Štěch • Autor: Matěj Stránský

Nebývá časté, aby čeští politici mluvili o svých vážných nemocích. Šéfa Senátu přepadla zcela nečekaně a doteď se z ní dostává. Jejímu pojmenování se sice vyhýbá, ale na zdejší poměry hovoří o těžké životní chvíli nezvykle otevřeně.

Jak se vám daří?
Aktuálně dobře. Jsem takový pasivně věřící člověk a tak můžu říct: „Zaplať Panbůh, kdyby to takhle vydrželo.“

Nemoc na vás dopadla náhle, na operaci jste musel prakticky ze dne na den. Jak jste to, že něco není v pořádku, vlastně objevil?
Normálně, bylo mi špatně. Ale nechtěl bych to až tak rozebírat. Vrátil jsem se z náročné cesty do Maroka, která byla skutečně nabita jednáními a kromě krále jsem mluvil s šesti ministry a představiteli regionů. A pak, po příjezdu to najednou začalo a muselo se to řešit akutně. Lékaři mi oznámili asi po měsíci, že jsem zdráv a že mi pro jistotu naordinovali zajišťující léčbu, kterou nyní podstupuji. Samozřejmě není jednoduchá.


Co se vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl diagnózu?
První bylo odstranit bolest, která byla poměrně velká, takže o ničem dalším nepřemýšlíte. Ty obavy samozřejmě potom přijdou, když ty utišující prostředky začnou působit a přemýšlíte o těch věcech.

O čem?
Přemýšlíte, proč se to stalo a kde jste udělal chybu.

A k čemu jste došel?
Že jsem pětadvacet let jel naplno. Myslím, že tam byla taková ta nevyváženost a že to prostě tělo už nevydrželo. Hodně jsem se věnoval práci ve svém regionu, proto jsem také byl čtyřikrát zvolen, a především jsem se v minulosti hodně věnoval práci v odborech a to mě rovněž stálo hodně sil. Tam to bylo daleko složitější, protože třicet tři odborových svazů udržet pohromadě není jednoduché. To není jenom, že se utkáváte s vládou a se zaměstnavateli, ale je to především velké shromáždění uvnitř.

A další věc, já jsem se skutečně v poslední době angažoval i v sociální demokracii a několikrát mě řada lidí žádala o nějaké stanovisko nebo pomoc. Takže já jsem toho řešil docela dost, i když jsem to neříkal novinářům. Do toho mně před dvěma lety zemřeli oba rodiče, sice už staří, vedle nichž jsem bydlel v domku, a je tam po nich velké hospodářství, které vždycky bylo v pořádku, takže jsem se o to samozřejmě musel s bratrem starat. Rodiče na mě byli hodně fixovaní, takže to na mě také zapůsobilo, zkrátka bylo hodně věcí, jež se mi v poslední době udály.

V Americe je běžné, že vysoce postavení politici předkládají veřejnosti své lékařské zprávy, aby každý mohl posoudit jejich kondici a schopnost administrovat zemi. Co vás vede k tomu, že o konkrétní diagnóze nechcete mluvit?
Myslím si, že jsem příliš dlouho nemarodil, jsou tu desítky lidí, kteří marodili delší dobu. A myslím, že je to záležitost osobní a rodiny, tak to v našich poměrech je a já to nebudu měnit. Jsem dnes lékaři označen za zdravého a normálně pracuji. Přicházím do práce v osm ráno a včera jsem odcházel asi v půl deváté večer. Dělám všechno, co je třeba, řídím Senát a myslím, že je na mně vidět, že jsem v dobré kondici.

Co říká nejnovějšímu ostrému sporu mezi ČSSD a ANO? Překvapilo ho jednání Andreje Babiše? K čemu využívá jeho strana přístup k moci? Chce ČSSD zemi úřednicky spravovat, nebo ji zlepšit či reformovat? Co je tedy cílem vlády? Jak vzpomíná na lánský puč? Odpovědi čtěte v Respektu 26/2015, který vychází v pondělí 22. června (k dispozici je i pro čtečky Amazon KindleiPad/iPhone, tablety Android a v audioverzi).

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora

kundrao

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte