Ve stopách rodičů

Pozornost analytiků se v posledních desetiletích soustřeďuje na vzdělávací systémy. Nezáleží jen na tom, jak kvalitní uchazeče o zaměstnání vzdělávací systém dané země produkuje, ale také na tom, kdo vstupuje do jeho nejvyšších pater. Sociologové zkoumají, zda na vysokých školách studují ti nejlepší, nebo spíše lidé, kterým otevírá cestu ekonomické zázemí, vzdělání rodičů nebo etnický původ.

Dva příběhy
Draha pochází z menšího českého města. Matka je cukrářka, otec montážní dělník. Brzy poté, co se její matce narodilo druhé dítě, se rodiče rozvedli. S otcem se od té doby stýkala spíše sporadicky. Draha ve škole nikdy moc nevynikala, vyučila se dámskou krejčovou. Její bratr je dnes vyučeným čalouníkem.

Oproti tomu Pavel pochází z Brna. Otec je ředitel významné akciové společnosti, matka dětská lékařka. Pavel sourozence nemá. Ve škole byl považován za talentovaného hocha. Dnes má dvě vysoké školy a pracuje jako vrcholový manažer významné české firmy.

Pro český vzdělávací systém je protiklad těchto dvou jednoduchých příběhů typický. Statistické údaje svědčí o tom, že rodina významně ovlivňuje vzdělání, které mladí lidé získají: šestkrát více potomků vysokoškolsky vzdělaných otců dnes v České republice opět získá vysokoškolské vzdělání ve srovnání s potomky otců vyučených. S výučním listem v drtivé většině končí děti vyučených rodičů.

Tento jev sociologové označují jako nerovné šance na vzdělání podle sociálního původu. Říkají mu také „efekt svatého Matouše“: těm, kteří mají, je dáno, a těm, kteří nemají, je vzato. Děti vyučených nebo chudších rodičů nemívají menší nadání než děti z lépe sociálně a ekonomicky situovaných rodin. Přesto se ve vzdělávacím systému ztrácejí.

Celý článek najdete v Respektu 26/2010