Petr Rada a Miloš Landa znají tady v pražské Libni každý kámen. Přesněji řečeno každé zastrčené schody, rozvalenou zídku nebo schovanou lavičku – zákoutí, kde místní rádi popíjejí alkohol. Výjezdová hlídka městské policie nás právě provádí svým rajonem a ukazuje, jak se v praxi vymáhá protialkoholová vyhláška. Městská část Praha 8, do níž Libeň patří, se k takovému výletu ideálně hodí. Po dva týdny staré novele, která rozšířila platnost vyhlášky, se „osmička“ stala svého druhu metropolí české prohibice. Seznam míst, kde se nesmí pít, má nejdelší ze všech pražských částí i ostatních měst. Čítá přesně 162 položek.
Zaniklý židovský hřbitov poblíž libeňského mostu je na první pohled nevábné místo. Zarostlý parčík za vysokou zdí využívají k přespání narkomani a na poměry rušného velkoměsta tu panuje nezvyklý klid. Právě kvůli němu sem po práci občas zajde i Karel Bohuslav, který pracuje v nedalekém Kauflandu. Dnes si vyrazil popovídat se svou kolegyní a na cestu si koupili dvoulitrovou láhev piva.
Strážníci patrně očekávali, že novinářům ukážou spíše bezdomovce, jako ilustrace jisté rozporuplnosti protialkoholové vyhlášky však přistižená dvojice poslouží lépe. Dva upravení a evidentně střízliví mladí lidé, kteří nikoho nerušili, teď překvapeně poslouchají strážníka, že v tomhle místě je nově zakázáno pít. „Vůbec jsem to nevěděl,“ kroutí hlavou Karel Bohuslav, „ale chápu, neznalost neomlouvá.“
Vytahuje občanku, strážníci mu nicméně nabídnou smírné řešení. Když si dvojice alkohol sbalí a odejde, skončí přestupek pouze napomenutím. „Já s tím nařízením vlastně souhlasím,“ říká mladík na odchodu. „Samotnému mi vadí, že se tu válejí opilci a narkomani. Ale město by o takových věcech mělo lépe informovat. Jak mám vědět, kde si můžu dát pivo, a kde ne?“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
