Prodat a přestavět

„Tady, co stojí kopírka, tady jsem byl pokřtěný,“ ukazuje Martijn ter Braak, „myslím na to skoro pokaždé, když tady něco kopíruji.“ Tahle kopírka opravdu vybízí k meditaci. Stojí v zešeřelém prostoru s klenutým stropem, pod nímž opravdu jako by se vznášelo něco posvátného. Je to dost možná tím, že ještě v roce 2000 tady byla kaple s křtitelnicí.

Postranní kaple v bývalém kostele Nejsvětějšího srdce, který se ale před začátkem letošního školního roku změnil k nepoznání. Dnes slouží jako škola a Martijn ter Braak tady pracuje jako učitel. Jako novorozeně ho tu křtili, pak tu zpíval ve sboru a byl u prvního přijímání. „Celý můj život je spojený s tímhle kostelem,“ říká. Jsme v nizozemském městě Hengelo, kde našli odpověď na otázku, co s kostely, které nikdo nevyužívá.

V Nizozemsku je takových kostelů hodně. Za posledních čtyřicet let změnilo svůj účel nebo bylo zbouráno asi čtyři sta katolických kostelů a během příštích deseti let bude následovat dalších osm set ze současných osmnácti set. Duchovní opustí také sto čtyřicet ze sto padesáti klášterů. Protestantských kostelů zmizelo nejméně pět set, stále jich ale je přes čtyři tisíce, takže se budou zavírat další. Během příštích deseti let skončí s náboženským provozem dva kostely týdně. Nebudou mít k čemu sloužit.

Celý článek Karolíny Vránkové si můžete přečíst ve speciálním dvojčísle Respektu 51/2010, které vyšlo v pondělí 20. 12. 2010.