Porcování Českých drah

Politici hlásí: už nebudeme lepit miliardové ztráty zdejší železnice. A spolu s tím se ze státního molocha začalo ve velkém pouštět žilou.

Ještě nikdy nebyla jejich budoucnost tak nejistá. Českým drahám, podniku, který zaměstnává více než padesát tisíc lidí a každoročně přepraví skoro dvě stě milionů pasažérů, jde o hodně. Svůj nástup na zdejší železnici ve velkém ohlašuje soukromá konkurence, a ač se to donedávna zdálo neuvěřitelné, má proti státnímu gigantu nemalé šance na úspěch. Je toho však víc – například tanec kolem obrovských veřejných zakázek a prodej nejlukrativnějších pozemků v českých městech. Vyhlídky nejsou nijak růžové a zdaleka nepanuje jasno, co z drah po této operaci zbude. Pro obyčejného pasažéra se však ve stejnou chvíli a nezávisle na tom objevilo i světýlko naděje, že se česká železnice konečně promění v prostředí příjemné pro lidi.

Nová situace

Ten příběh začal docela nenápadně. Jak to dnes ale vypadá, loňská spolupráce Libereckého kraje s německou dopravní organizací ZVON může strhnout skutečnou lavinu. Německým expertům na turistický ruch šlo původně jen o vypsání soutěže, která by zajistila jedno pravidelné vlakové spojení v liberecko-saském pohraničí. Výsledek nedávno skončené a v Česku dosud nevídané soutěže na železničního dopravce ovšem způsobil celostátní poprask: liberečtí politici totiž namísto Českých drah svěřili koleje ve svém kraji britské firmě Arriva. „Pro nás je to úplně nová situace, najednou si vybíráte, jestli vám po železnici bude jezdit moderní vlak s pohodlnými sedačkami, nebo třicet let stará mašina, která se může každou chvíli porouchat,“ říká náměstek pro dopravu z Libereckého kraje Martin Sepp s tím, že pokud se nezmění kvalita státních drah, bude proměna uživatelů tratí z česko-německého pomezí pokračovat.
Tento plán má ještě pořádný kus před sebou. Vítěz první soutěže dodá své vlaky na sever Čech teprve koncem příštího roku. Každopádně ale v sousedním Německu, kde se soutěže na regionální železnici ve velkém rozjely už před deseti lety, dnes zajišťují soukromníci zhruba pětinu spojů a dnes zanedbatelný podíl může růst i v Česku.

Aby se tady o něčem podobném začalo vůbec uvažovat, bylo potřeba dvou zásadních kroků. Kromě pět let starého vzniku krajských úřadů, které regionální vlaky objednávají namísto ministerstva dopravy, šlo především o rozdělení do té doby jednolité státní firmy se stovkou tisíc zaměstnanců. České dráhy jezdily až do roku 2003 po vlastních kolejích a patřilo jim prakticky i vše ostatní na železnici. Nikdo jiný jim tak kvůli extra nákladům za pronájem kolejí a nádraží nemohl konkurovat.

Lepení děr

To se tedy v roce 2003, kdy se koleje odtrhly do samostatné správy železnic, mělo zlomit. Rozdělení majetku však proběhlo dodnes nevyjasněnou metodou, kterou následně odsoudil i Ústavní soud. Dráhy neodešly jen s vlaky a budovami, díky lobby železničářských předáků a napojení na politiky jim zůstaly i úřady spravující koleje, a především všechna nádraží. Majetkové vztahy mezi drahami a správou kolejí se řeší dodnes a například loni na jaře médii proběhla zpráva, že stát dodatečně odkoupil od Českých drah několik drážních úřadů za dvanáct miliard – i když všech dvanáct převáděných úřadů mělo účetní hodnotu pouhých osm set tisíc. A jak informovaly noviny minulý týden, dohra této nejasné operace se odbude možná až u Evropského soudu, kde Českou republiku za dvanáctimiliardovou „dotaci“ soukromí železničáři zažalovali.

Pro náš příběh je ovšem podstatné, že právě kvůli těmto nepřehledným kšeftům je v Česku dodnes pozice ČD neotřesitelná a soukromí železničáři jezdící zatím jen na bezvýznamných lokálkách se dají spočítat na prstech jedné ruky. Co tedy způsobilo obrat, hlášený ze severu Čech?
„Hospodaření na dráze bylo vždycky neprůhledné. Peníze se přelévaly z místa na místo, a když někde chyběly, politici prostě doplatili,“ vysvětluje dnes jeden z bývalých vysoce postavených manažerů drah. Přitom experti už roky upozorňují na plýtvání a nehospodárnost zdejší železnice, z jejíhož rozpočtu jde například každoročně desetina – tedy jeden a půl miliardy korun – na provoz několika budov, kde sídlí úředníci ředitelství ČD.

Až dosud ovšem kvůli úsporám a efektivnímu chování na dráhy nikdo netlačil a svou roli sehráli i v Česku vůbec nejsilnější drážní odboráři, kteří před deseti lety dokázali na protest proti škrtům ve firmě zorganizovat generální stávku. Lepení děr ze státního rozpočtu se chystá i na letošek, podle ministerstva dopravy se počítá s částkou přesahující tři miliardy korun. Ale ve vzduchu jsou cítit změny.

Celý článek si přečtěte v pondělí v nové čísle časopisu Respekt.