Industriální divočina
Nová studie ukázala, že staré lomy, haldy či odkaliště mohou v Česku patřit k místům s nejcennější přírodou
Stojíme na okraji zatopeného žulového lomu na Blatensku. Byl opuštěn v 50. letech a za tu dobu se nesmírně změnil. Kamenné stěny omšely, v puklinách se jako bonsaje uchytily zakrslé břízy a borovice. Drobné skalní plošiny pokrývá jasně zelený mech a v modravé vodě dohlédneme do dvou metrů. Změť nepoužitých kamenných bloků zarostla pokřiveným lesem a na jaře zde překvapeně narazíme na nápadného žlutočerného mloka skvrnitého, který našel úkryt ve skalní suti. Ptáci přilétající pít vodu, rej motýlů nad holou skalní plochou – zdá se, že lom, vytvořený lidskýma rukama, je nejhodnotnějším, neporušené přírodě nejbližším místem celého zdejšího polesí.
Nemusí to být mylný dojem. V uplynulých pěti letech pracoval tým 14 přírodovědců vedený T. Gremlicou z Ústavu pro ekopolitiku v celkem 84 opuštěných lomech, pískovnách, hnědouhelných výsypkách a dalších těžebnách rozesetých po celé republice od Tachova až po Ostravu. Botanici, ornitologové a další zoologové zaznamenávali počty druhů, mykolog vyhledával houby, geolog popisoval procesy, ke kterým v novém biotopu dochází. Jiní specialisté kladli pasti na malé hlodavce či hmyz, sbírali měkkýše a vzorky půd s drobnými roztoči pancířníky. Takto široce pojatý projekt, jehož výstupem jsou tisíce stran popisů a seznamů nalezených druhů, ve světě prakticky nemá obdobu.
Celý článek čtěte v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
