Atentát na NKÚ

Před očima se nám již osmý měsíc odvíjí bojová hra o nezávislost Nejvyššího kontrolního úřadu. Instituce, která tady kontroluje zacházení politiků s veřejnými prostředky a která v posledních deseti letech odhalila rozhazování státních financí – či pokusy o ně – v řádu stamiliard korun, teď sama čelí velkým výčitkám a tlakům z mocenské sféry. Začalo to loni na jaře obviněním prezidenta úřadu Františka Dohnala z rozhazování peněz a udáním, že si za nájem 80 tisíc státních korun žije v luxusním bytě. Dohnal, na kterého teď politici podali dokonce opakované trestní oznámení, to všechno vykládá jako snahu politických stran dostat pod kontrolu veřejnou instituci. Sázka je vysoká. Pokud v tomto sporu vyhraje lživý vítěz, zasáhne to zdejší daňové poplatníky nejen v místě peněženek.

Pomsta a trest
„Nestal jsem se šéfem NKÚ proto, abych rezignovaně přihlížel, jak úřad ovládají politici, jejichž hospodaření máme kontrolovat,“ říká šéf Nejvyššího kontrolního úřadu. „Nevzdám to, nechci se stát mužem, jehož úřadu ukradli pod nosem nezávislost.“ Svá slova pan prezident pronáší v zasedací místnosti, jejíž jedinou ozdobou je grafika znázorňující tváře českých osobností z tuzemských bankovek. Obraz, který nechal Dohnal koupit jako „ilustraci práce NKÚ“, stál dvě stě dvacet tisíc korun. Vypadá to jako rušivá zmínka od věci, ale to je omyl: v zápase o kontrolní úřad hrají velkou roli také ceny umění. Kromě grafiky koupil Dohnal ještě obraz do své kanceláře a sochu do vstupní haly, dohromady za dva miliony tři sta tisíc. Jak uvidíme, pro poslance se tyto nákupy staly jedním z důkazů, že úřad, který má bdít nad efektivitou hospodaření státu, sám zbytečně rozhazuje peníze. Ale popořadě.

Loni patnáctého dubna předstoupil šéf NKÚ před kontrolní výbor sněmovny, aby provedl tradiční rituál – obhajobu ročního hospodaření své instituce. Jenže nenápadný bod v diáři se změnil v drama. Den předtím totiž zveřejnil týdeník Euro zprávu, že Dohnalův úřad zbytečně utrácí peníze – třeba za osmdesátitisícový měsíční nájem „luxusního bytu“ pro samotného šéfa. Informace, zveřejněná v Euru a později přebraná řadou médií, pobouřila svou jasnou výpovědí: prezident úřadu, který jiné kárá za ledabylý vztah k veřejným financím, sám rozhazuje z cizího za vysoký nájem a drahé služební vozy, jimiž se dokonce nechává vozit na soukromé cesty, jako je třeba sbírání hub.

Poslancům výboru, kteří na Dohnala onen loňský dubnový den čekali, přitom na stole neležel jen výstřižek z Eura. Kromě něj měli k dispozici i dokument, který ke zprávě o hospodaření NKÚ přilepilo kolegium úřadu, tedy jeho nejvyšší orgán. V tomto sdělení, jehož „únik“ do Eura dal podnět k výbušnému článku, se psalo nejen o Dohnalově bytu a nákupech drahého umění, ale i o tom, že prezident úřadu reorganizací a přestěhováním kanceláří zavinil zvýšení nákladů v přepočtu na jednoho zaměstnance NKÚ. Všechno se zdálo jasné. Jenže při podrobnějším pohledu se po čase začal v pozadí rýsovat trochu jiný příběh.

Celý článek najdete v Respektu 02/10.