TOP 10 zahraničních článků Respektu roku 2022: Válečné zločiny, sucho, cestování vlakem, MS v Kataru

Cesta Ukrajinou v zatemněném vlaku na trase Lvov–Kyjev–Lvov

Je úterý půl hodiny před půlnocí ukrajinského času, sedím v nočním vlaku do Kyjeva, města, které Putin nechává bombardovat a ostřelovat raketami, a jež přesto srdnatě odolává tlaku ruské armády. Vlak veze do Kyjeva humanitární pomoc a zpět se, jak posádka doufá, bude vracet s uprchlíky z ostřelovaných a bombardovaných oblastí kolem hlavního města Ukrajiny.

Reportáž o tom, proč ve Švédsku přibývá vražd střelnou zbraní

Švédská policie začala v roce 2015 zveřejňovat seznam čtvrtí, které jsou obzvlášť prorostlé zločinem a sociálními problémy. Dále je dělí do kategorií „zranitelné“, „rizikové“ a „extrémně zranitelné“, přičemž těchto nejhorších oblastí je po celé zemi 19. Letos bylo zatím zastřeleno 46 lidí, o jednu oběť více než za celý loňský rok. Většinou střelba probíhá jen mezi gangy, které na divokém severu kolíkují svá teritoria a roztáčejí spirálu vendety, nastolení cti vlastní skupiny. Kulky však občas trefí zcela nevinné oběti.

Na návštěvě ve městě, jehož měřítkem je člověk

Lockdowny umrtvily městský život, drtily služby, zavíraly obchody a vyháněly lidi na venkov. A hrozily nabourat ideu kodaňského urbanisty a architekta Jana Gehla, že dobré město se pozná tak, že v jeho ulicích mají lidé chuť trávit hodně času. „Města se ale dokázala vrátit na výsluní,“ hlásí  britský magazín Monocle, který posledních patnáct let hodnotí sídla podle „žitelnosti“, jak zní kostrbatý překlad kánonu urbanismu posledních let. V letošní oslavě znovuzrození velkoměst opět vybral dánskou metropoli, už popáté v řadě. A přestože v dalších anketách Kodaň porazilo rakouské hlavní město a život tady má daleko do dokonalého barvotiskového obrázku, v mnoha směrech je skutečně velmi příjemně – „žitelný“.

Ukrajinci na stopě pachatelů válečných zločinů

Těla z tohoto masového hrobu začaly ukrajinské úřady exhumovat v září, krátce poté, co odsud při zmateném úprku před ukrajinskou protiofenzivou zmizela po půlroční okupaci ruská vojska. V polovině listopadu už jsou jámy prázdné, všichni jsou řádně pohřbení o kus dál nebo na jiných hřbitovech, a je tu klid a ticho. Mezi stromy se táhne bezpočet červenobílých policejních pásek, mezi hroby se prochází pár policistů, vyšetřovatelů a jeden kněz. Jejich práce tu už končí, co mohlo být nalezeno, bylo nalezeno, co šlo zaznamenat, bylo zaznamenáno. Teď zbývá to nejtěžší – vypátrat pachatele mučení a vražd a potrestat je. V borovém háji se jen slabě vznáší pach lidského utrpení – výkaly a hniloba. V Izjumu jsou cítit leckde.

Reportáž z míst, kde mizí voda před očima

V italském  městečku Sermide na satelitních snímcích z loňského srpna tu Pád pod mostem teče v šířce skoro půl kilometru. Pak se ještě rozšíří a rozvětví do dvou ramen. Vypadají stejně silně a za mostem obepínají ostrov o rozměrech pražské Štvanice. Jenže ty letošní vypadají o dost jinak. Tmavá čára zobrazující tekoucí vodu je o dost hubenější a klikatější. Jedno z ramen úplně chybí, stejně jako zmíněný ostrov. V řece Pád letos teče nejméně vody minimálně za 70 let, podobné je to v Německu na Rýnu, v Srbsku na Dunaji nebo ve Francii na Rhôně a Loiře. Právě Sermide vytipoval brněnský meteorolog Jáchym Brzezina jako místo, kde bude letošní extrémně suché léto dobře vidět. A jako navigátor se plně osvědčil.

Zemřela královna, která dokázala čelit proměnám světa

Když se v dubnu 1926 narodila v Londýně uprostřed noci císařským řezem holčička, která dostala jméno Alžběta Alexandra Marie, nic nenasvědčovalo tomu, že bude za necelých sto let nad její smrtí truchlit bezmála celý svět. Příchod zdravého dítěte na svět byl velkou událostí pro rodiče, vévodu a vévodkyni z Yorku, a u porodu byl přítomen ministr vnitra, jak kázala záhadná archaická tradice dodržovaná u členů královské rodiny – aby dohlédl na to, že urozený novorozenec nebude vyměněn. A to i u těch méně významných členů dynastie, kam se malá Alžběta kvůli značné vzdálenosti od trůnu počítala.

Reportáž z cesty po Evropě, která znovu zkouší objevit kouzlo cestování vlakem

Nezaměnitelné rytmické dunění prozrazuje, že jsem se právě probudil ve vlaku. Šedá deka, do které ležím zabalený na úzké polstrované pryčně, zase svědčí o tom, že jde o lůžkové kupé nočního spoje. Hlasité chrápání přicházející odkudsi shora (a slaběji také zespoda) mě upozorňuje, že v kupé je ještě několik dalších lidí. Za oknem v mlžném oparu ubíhají zelená pole a po chvíli se mihne malé nádražíčko s francouzským nápisem. V tu chvíli se mi všechno v hlavě propojí: včera odpoledne jsem v Praze nastoupil do vlaku s cílem dojet po kolejích až do Barcelony. Právě teď jsem zhruba v polovině cesty.

Příběh muže, který pohřbil sovětské impérium

Když oné mrazivé noci přijel domů, byly už čtyři ráno a na zemi ležela vrstva sněhu, přesto vyzval svoji ženu Raisu, aby se s ním prošla po zahradě, a svůj plán jí vyložil. Představa, že se její manžel stane nejmocnějším mužem ve státě, Raisu vyděsila, ale Michail ji vzrušeně přesvědčoval, že získá příležitost skutečně změnit zemi, která to z pohledu obou manželů velmi potřebovala. „Takhle už dál žít nemůžeme,“ řekl Gorbačov o památné noci, jak na to o mnoho let později vzpomínal v autobiografické knize Můj život. Čtěte také: Anne Applebaum: Gorbačov nikdy nepochopil, co rozpoutal

Ať společnost Meta namítá cokoli

Absence vědeckého konsenzu ponechává otevřenou možnost, že sociální média nakonec škodlivá být nemusejí nebo že škodí pouze omezeně. Možná jsme pouze obětí další vlny paniky spojené s nástupem nových technologií a podobně jako kdysi v případě televize se naše obavy po desetiletích rozporuplných studií nakonec rozplynou. Jinou možností ovšem je, že jsou sociální média skutečně nebezpečná, že se však zároveň mění příliš rychle na to, aby jejich dopady dokázaly sociální vědy popsat.

Pozvánka k objevování největšího českého souseda.

Měsíční lístek za devět eur na regionální vlaky a autobusy má Němce podnítit k přesedlání z auta na železnici, Čechy může pošťouchnout k první pořádné dovolené v Německu. No dobrá, ale kam jet? Kroužení kurzorem na mapě iPadu trvá dlouho. Chce to někam dál od českých hranic, to je jasné. Vyjet do lesů Schwarzwaldu? Kochat se Porýním a ochutnávat během pracovní doby na svazích tamních vinic zdejší slavný ryzlink? Nebo se vypravit do tradiční dovolenkové destinace západních Němců, k větrnému Severnímu moři, a objevit pro sebe úplný severozápad?

Bratislava se vzpamatovává z vražd, které otřásly Slovenskem

Ve čtvrtek už před kavárnou Tepláreň v ulici Zámocká v centru Bratislavy žádné lavičky nejsou. Je zavřeno a na chodníku, v místech, kde obvykle pod dvěma přízemními okny klubu stávají pro pohodlí lidí, co vyjdou ven na cigaretu, jsou na chodníku namalovány fialovou barvou kruhové značky. Ve výklenku vedle vchodu do kavárny je opřená o zeď černá tabule, na kterou personál křídou píše nabídku nápojů. Ze včerejšího nápisu už zbyla jen první tři písmena slova „Otevřeno“. Nad písmenem T je díra po kulce a fialové kroužky na chodníku značí místa, kde policejní technici našli další kulky či stopy.

Začíná první arabské mistrovství světa ve fotbale a všichni jsou nervózní

Kritika má více rovin a jedna z nich je čistě fotbalová. Poslední léta celosvětově roste odcizení mezi fanoušky a fotbalovými funkcionáři, k němuž dochází na úrovni jednotlivých klubů, národních asociací i FIFA. Manažeři roztáčejí divokou finanční spirálu – rostou částky za přestupy hvězd, ceny televizních práv, množství soutěží nebo snaha elitních klubů uzavřít se ve své vlastní „superlize“. To vše se míjí s tím, co běžní fanoušci chtějí. A turnaj v Kataru se stal symbolem moci velkých peněz.