Kdo zaplatí za Tvrdíka?

Není tajemstvím, že se České aerolinie v současné době nacházejí v těžké finančních situaci a že vyhlídky této letecké společnosti nejsou zrovna růžové. V této souvislosti probíhá v médiích živá diskuse na téma, zda má či nemá stát jako většinový vlastník napumpovat do Českých aerolinií dvě miliardy, které by zvýšily finanční stabilitu této společnosti.

V úvodu je nutné říci, že celkově letecké odvětví od teroristických útoků v roce 2001 nemá na růžích ustláno. Důvodů je mnoho.

Cestující veřejnost stále velmi citlivě vnímá bezpečnostní rizika v podobě hrozby terorismu, válek nebo pandemií (SARS). Dále také růst ceny ropy a konkurence nízkonákladových leteckých společností zanechávají vrásky na čele nejednoho vlastníka letecké společnosti. Nejen z těchto důvodů se vlastníci obvykle předhánějí, aby do nejvyšší pozice v letecké společnosti usadili manažera zvučného jména s dobrými pracovními výsledky nejlépe přímo z oboru civilního letectví. Protože jen ten, kdo má dobré znalosti prostředí, přichází s inovacemi a dovede efektivně řídit firmu, může účinně čelit všem nástrahám.

To se však nestalo ve státních Českých aeroliniích, kde politici vzali osud firmy do svých rukou. Slušně řečeno jen ten, kdo pozbyl rozumu, by si snad mohl myslet, že z nepříliš úspěšného politika se může stát úspěšný manažer. Výsledky této politické transakce na sebe nenechaly dlouho čekat.

Tvrdík hned po svém nástupu propustil z firmy řadu vysoce postavených pracovníků, kteří měli mnoholeté zkušenosti s provozem letecké společnosti a nahradil je svými známými a kolegy především z ministerstva obrany. Letecká společnost pracuje na jiných principech a v jiném prostředí, kde jen stěží mohly být uplatněny zkušenosti pracovníků z armády. Aby ČSA mohly vůbec normálně fungovat, musely přizvat do firmy enormní množství externích poradenských firem, které měly substituovat chybějící znalosti nových pracovníků. Za krátké období dvou let výdaje na poradenské služby dosáhly ohromujících 380 milionů korun.

Výsledkem spolupráce nových kádrů v ČSA s externími poradci bylo představení dlouhodobé a velmi grandiózní “Strategie ČSA 2004–2014“, podle níž měly ČSA vydělávat půl až miliardu korun ročně po následujících deset let. Hned v prvním roce se autoři spletli o celou jednu miliardu. Místo zisku půl miliardy vznikla ztráta ve stejné výši. Teprve až na zásah odborů se vlastník (stát) rozhodl vyměnit Tvrdíka ve vedení ČSA, což bylo po dlouhé době první dobré rozhodnutí. Stále chci věřit, že nepřišlo příliš pozdě.

Jistě se všichni shodnou, že výměna na vrcholovém postu byla nutná. Změna ve vedení je viditelná. Nový prezident ČSA Lašák krátce po svém nástupu do ČSA představil krátkodobý a zřejmě realistický plán, který by měl vrátit ČSA do zisku v roce 2008. Kromě pár výjimek i výběr svých nejbližších spolupracovníků vzbuzuje větší důvěru a je viditelná snaha o změnu k lepšímu. Než však začnou působit ozdravné programy, hrozí ČSA bankrot.

A vracím se na začátek. Je oprávněná žádost nového vedení ČSA o finanční injekci dvou miliard z peněz daňových poplatníků k ozdravení firmy?

Je i není. Z principiálního ekonomického hlediska zjevně není. Není přeci možné sanovat neúspěšné firmy ze státního rozpočtu. Bohužel však existují i jiné principy. Nebyli to právě politici, kteří svým politickým rozhodnutím přivedli ČSA do současného stavu?

Ano, jistě můžeme stále dokola argumentovat, že je drahé palivo a silné odbory tlačí firmu do ztráty. Pravé důvody jsou však jiné. Jen málokterá tuzemská letecká společnost přizná, že palivové příplatky zcela eliminují nárůsty cen ropy a při stejných personálních nákladech mohou zaměstnat třikrát více zaměstnanců než jejich západní konkurenti. Přesto v západní Evropě i v tomto obtížném období profitují stejně dobře nízkonákladové i kamenné letecké společnosti. Současné problémy ČSA mají jasný původ ve velmi špatném politickém rozhodnutí. Především chybná strategie, málo odborných znalostí bývalého vrcholového vedení ČSA a vysoké výdaje za poradenství přivedly ČSA tam, kde momentálně jsou.

David Reimer

České sdružení dopravních pilotů ČSA