Rád bych opravil nepřesnost v článku. Sternova zpráva říká, že udržení nárůstu globální teploty do 2 °C si vyžádá náklady ve výši 1 % HDP, nikoli že způsobí ztráty ve výši 1 %. Pokud ale toto 1 % neinvestujeme a nárůst teploty bude pokračovat, zpráva říká: „Při oteplení o 5–6 °C – což je reálná možnost pro příští století – vyplývá odhad ztráty globálního HDP ve výši 5–10 % s tím, že náklady chudých zemí přesáhnou 10 % jejich HDP.“ Odhad navíc nezahrnuje těžko vyčíslitelné přímé dopady na zdraví a ekosystémy.
Náklady rozvojových zemí na omezení nárůstu teploty, které Světová banka uvádí ve výši 140–675 miliard dolarů ročně, nelze srovnávat s náklady na zmírňování následků – jedná se o dva druhy nákladů, první na „prevenci“, druhé na „léčbu symptomů“. Stále ale platí, že náklady potřebné v rozvojových zemích jsou v hrubém nepoměru k prostředkům, kterými uhlíkově intenzivní ekonomiky těmto zemím přispívají. Navíc, čím později a méně vynaložíme na omezování oteplení, tím dražší bude přizpůsobení se následkům a škody, kterým už nepůjde zabránit. Rozvojové země nemají o dohodu v Kodani zájem kvůli tomu, aby se tzv. napakovaly. Následky klimatické změny už nesou dnes a dobře si uvědomují, že nárůst teplot je nutné co nejrychleji zastavit. Zároveň se chtějí dále rozvíjet a zvyšovat životní úroveň. Finance, které žádají na „prevenci“, jsou určeny k tomu, aby se tento rozvoj vydal jinou cestou – bez fosilních paliv a vypálených pralesů. Nemalé finance, které žádají na přizpůsobení, mohou být jen slabou náplastí na přesidlování obyvatel, ztráty na zdraví a životech či dezertifikaci.
Ondřej Pašek, CEE Bankwatch Network
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
