Ve zprávě „Belgičtí vězni do Nizozemska“ stojí, že belgičtí vězni budou na základě dohody umisťováni do Nizozemska a budou na ně „dohlížet nizozemští bachaři“. Slovo „bachaři“ se obecně v českém tisku objevuje poměrně často, ale bylo by dobře, kdyby ho Respekt neužíval. Je pro to několik důvodů: Jde o slovo pejorativní, až urážející, jakkoli je běžně užívané (např. policisté také nejsou nazýváni fízlové, benga, poliši apod.). Za bachaře jsou označováni uniformovaní pracovníci (většinou dozorci, vězeňská stráž), ti se podílejí (pouze) na části práce ve věznici; s vězni pracuje i další, neuniformovaný personál – speciální pedagogové, psychologové, sociální pracovníci, vychovatelé, terapeuti (a řada dalších), a právě tito zaměstnanci jsou většinou v přímém styku s vězni (ne stráž někde na bráně nebo na věži či jiném stanovišti). (…) Bachař je prostě relikt minulosti bez spekulace, že se vždy může najít někdo, na kterého se to „hodí“.
Zejména pak spojení bachaři s nizozemským vězeňstvím, jež je na vysoké úrovni, je dost nonsens. V tamních věznicích se uniformy většinou ani nenosí, ani žádná výzbroj, s výjimkou high security, občas jediný rozdíl na první pohled je ten, že personál má klíče (nebo spíš čipovou kartu).
Michal Petras, metodik odboru výkonu vazby a trestu generálního ředitelství Vězeňské služby ČR
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
