Mladé absolventy univerzit začal lákat zbrojní průmysl. Jak válka mění Německo

Od ruského útoku na Ukrajinu již uběhly skoro čtyři roky. Olaf Scholz, kancléř tehdy vojensky zaostávajícího a za pasivitu kritizovaného Německa, v památném projevu mluvil o „dějinném zvratu“ (Zeitenwende) a oznámil masivní investici do armády ve výši 100 miliard eur. Co se s nimi stalo?

Těch prvních 100 miliard se velmi rychle utratilo. Což neznamená, že už se do něčeho konkrétního zhmotnily: za většinu se nakoupily velké zbraňové systémy, jejichž výroba trvá roky. Přímo k vojákům se tak zatím dostal jen zlomek této částky, počínaje ponožkami a botami přes batohy až po helmy nebo nové útočné pušky. Skutečný hardware, obrněná vozidla, bojové tanky, řízené střely a těžké transportní vrtulníky, nepostavíte přes noc. Mezitím jsme se nicméně posunuli mnohem dál – do armády a potřebné infrastruktury tímto způsobem míří dalších 500 miliard, poslanci k tomu uvolnili dluhovou brzdu, takže si vláda na výdaje přesahující procento HDP může brát větší půjčky. Souhrnně řečeno se toho tedy díky těmto obrovským sumám stalo hodně.

A jak se proměnilo vědomí a nálady německé veřejnosti, jež byla do války na Ukrajině vůči investicím do obrany hodně vlažná?

Stabilní většina obyvatel pochopila, v jak nebezpečné situaci se nacházíme. Možná se to plně neprojevilo hned od počátku ruské agrese – ale zvláště silný dojem zanechala návštěva ukrajinského prezidenta Zelenského u Donalda Trumpa v Oválné pracovně a pak nynější spory o Grónsko. Kromě určité specifické vrstvy, například voličů AfD, dnes skutečně naprostá většina lidí v demokratickém středu chápe, že bezpečnostní situace v Evropě je velmi špatná a že na Německu v této situaci hodně záleží.