V zónách myšlení

Bádání nad pozůstatky vymřelé civilizace má svá rizika. Třeba že se probudí a zrodí se Mocnost, jež ovládne výzkumnou stanici a poté celé hvězdné systémy. Naděje se ukrývá na zdánlivě nenápadné lodi uprchlíků; ta však ztroskotá na planetě, jejíž inteligentní obyvatelé jsou přinejlepším na úrovni středověku. Z civilizovanější části vesmíru má vyrazit záchranná výprava, ale otázkou je, zda dorazí včas…

Dnes již klasický román Oheň nad Hlubinou – který se dočkal druhého českého vydání, tentokrát ve výborném překladu Aleše Drobka – je zástupcem takzvané space opery, jež byla vždy výkladní skříní vědecké fantastiky. Inklinovala sice ke klišé o mocných impériích, podivuhodných bytostech i planetách a odvážném hrdinovi druhu Homo sapiens sapiens, který se prostřílí a prolíbá k happy endu. Zároveň však přirozeně mísí velkolepá dobrodružství s vizemi budoucnosti, možného směřování lidské společnosti i technologického vývoje – a vstřebává nejen žánrové trendy. V době, kdy americká fantastika volala po vlastním Tolkienovi, přišla Duna. I dnes pracuje řada space oper s podobnými motivy jako fantasy ságy – od postavy Vyvoleného po Zlo z dávných věků. Na sklonku osmdesátých let zase subžánr nasál třeba v Hyperionu Dana Simmonse impulzy kyberpunku a otázky, jak technologie může koexistovat s lidským tělem a myslí. O sarkastické sérii Kultura Iana M. Bankse, jež popisuje vztahy vyspělé společnosti s jinými civilizacemi, či sociologických space operách Ursuly K. Le Guin nemluvě.

Vernor Vinge přišel na počátku devadesátých let s myšlenkou, že naše Galaxie se dělí do takzvaných zón myšlení. Ty se liší tím, jaké technologie v nich fungují a jaké míry inteligence lze dosáhnout. Ostatně dlouhá léta přednášející matematik se proslavil jako popularizátor myšlenky takzvané vědecké singularity – okamžiku, kdy se technický vývoj dostane mimo naši kontrolu a přinese důsledky, na něž nejsme připraveni. Svého času byla teorie zmiňována v souvislosti s počítačem Deep Blue, dnes pochopitelně v kontextu AI. Oheň nad Hlubinou je v podstatě beletristický doplněk této teorie; obstojí ovšem i samostatně.

Jednak vypráví strhující příběh z fascinujícího světa. A jednak pro motiv Spárů – psům podobných stvoření, která fungují jako jedna mysl v několika tělech. Pokud o jedno či více přijde, může „jedinec“ zhloupnout či zaniknout, ale při správném postupu a začlenění jiných těl může znovu fungovat i dlouho po smrti původních členů. Představu Vinge promýšlí z hlediska toho, jak v takové společnosti funguje dědičnost, kultura… i války. A zároveň ukazuje, jak jsou naše předsudky vůči jinakosti nebezpečné. I čtvrt století po prvním vydání je Oheň nad Hlubinou zábavné i varující čtení, které ukazuje, že někdy je Pomalá zóna především stavem mysli.