Dva životy Zlaté buly sicilské a jedna výzva k zamyšlení

Upřímně, nejsem si jistý, zda můžeme hledat poučení v událostech vzdálených stovky let bez rizika, že jejich smysl přizpůsobíme aktuální společenské poptávce. Příkladem by mohla být Zlatá bula sicilská, kterou se rozumí soubor tří listin zpečetěných v Basileji 26. září 1212. Vydavatel, sicilský a budoucí římsko-německý král Fridrich II., jím odměnil českého krále Přemysla Otakara I. a jeho bratra, moravského markraběte Vladislava Jindřicha, za podporu v zápase o římsko-německou královskou korunu.

Místo a čas, formální úprava a historické souvislosti dovolují pohlížet na tyto písemnosti jako na celek. Na Zlaté bule sicilské je však zvláštní něco jiného. Přemyslovský dvojlístek obdržel výsady, které byly vydány v říši nevládnoucím panovníkem a ověřeny pečetí sicilské, a nikoli, jak by se slušelo, římsko-německé královské kanceláře. A přestože oba příjemci museli být poučeni, že privilegia nejsou bez vad a že jejich platnost může být zpochybněna, ani jeden nepožádal o nápravu. Ale nejen to. Můžeme-li soudit, ani jeden se nikdy nedovolával jejich autority, přestože Zlatá bula sicilská měla, podle vzácně shodného mínění českých historiků, prohlásit český královský titul za dědičný.

Podružné místo Zlaté buly sicilské v právní architektuře českého království lze doložit i jinak, svědectvím dobových zpravodajů. Při svatovítské kapitule na Pražském hradě byly vedeny královskému dvoru blízké záznamy, které se k roku 1212 zmiňují o translaci ostatků svatých, pádu komořího Černína a o tom, že sicilský král Fridrich přijel do Němec. O Zlaté bule sicilské nepadlo slovo, byť z letopisů je patrné, že kanovníci měli přístup k písemnostem korunního archivu, mezi jinými také ke Zlaté bule sicilské.

Zlatá bula sicilská zůstala zapomenuta po celé třinácté století. Veřejně byla čtena až po vymření hlavní přemyslovské větve roku 1306, kdy se v Praze rozhodovalo o dalším osudu království. S obsahem basilejských privilegií se důkladněji seznámil teprve Karel IV., který nechal zhotovit registry korunního archivu a 7. dubna 1348 předložil zemskému sněmu ke schválení jedenáct listin, včetně Zlaté buly sicilské. Dospěl přitom k závěru, že je Fridrichova listina zmatečná, a nechal významně upravit její obsah. V dalších staletích, po nástupu Habsburků roku 1526 nebo po porážce stavovského povstání 1620, bylo Karlovo privilegium ceněným, pečlivě studovaným a komentovaným dokumentem.