0:00
0:00
Téma22. 11. 202613 minut

Odpočinek, který bere všechnu sílu

Co se s naším mozkem děje při sledování krátkých videí

Z dnešního pohledu působí naše tehdejší obavy vlastně docela nevinně. V dřevních dobách sociálních sítí se mluvilo o tom, že kompulzivně otevíráme Facebook, abychom se podívali, zda nemáme další lajk, což pro nás mělo být něco jako virtuální poplácání po zádech. Nic proti tomu, s čím se potýkáme dnes. Chtěli jste se podívat do kalendáře, odpovědět na e-mail nebo na zprávu. Ale najednou jste na Instagramu, TikToku nebo Facebooku – to už je dnes vlastně jedno – a bezmyšlenkovitě scrollujete krátkými videi. Po několika minutách si uvědomíte, že jste šli udělat něco úplně jiného. Co to jenom bylo? Přijdete vyřízení z práce, cítíte, že potřebujete na chvíli úplně vypnout, leháte si na gauč a otevíráte feed. Uběhla hodina. Proč se vůbec necítíte odpočatí? A proč se vám vlastně už ani nechce nic dělat? Na nočním stolku máte už dlouho rozečtenou knihu. Týdny se vám ji nedaří dočíst. Nějak na to teď nemáte čas, ale je to zvláštní, dřív jste si ho našli. A když už ji otevřete, je těžké se začíst, protože nad stránkami ztrácíte pozornost. Frustrovaně saháte po telefonu. Máte ze sebe čím dál horší pocit. 

Miliardový kolos statisticky počítá, jak vás udělat závislými.

Pro tuto širokou a obtížně charakterizovatelnou paletu duševních stavů, situací a kognitivních změn se v populárním diskurzu vžil zastřešující název brainrot – něco jako hniloba mozku. Původně se tak označoval obsahově nesmyslný materiál, často generovaný umělou inteligencí. Postupně se však pojem začal používat pro pocit jakési mozkové mlhy, zhoršeného soustředění a neschopnosti odtrhnout se od nekonečného feedu, i když už nás vlastně vůbec nebaví. Brainrot se stal tak významným fenoménem, že jej Oxfordská univerzita předloni vyhlásila slovem roku. Dávno se netýká jen mladších lidí. Promyšlený algoritmus setrvale útočí na evolučně slabá místa lidské nervové soustavy tak přesně, že ztrácíme imunitu bez ohledu na věk (pro děti a dospívající s nedozrálým mozkem je vše samozřejmě nebezpečnější). „Jedná se o miliardový kolos, který statisticky vypočítává, jak vás co nejvíce přitáhnout a udělat závislými,“ připomíná Josef Holý, expert v oblasti algoritmů sociálních sítí a umělé inteligence a spoluautor podcastu Kanárci v síti. „Je to digitální droga a technologické firmy jsou její dealeři.“

↓ INZERCE

Věda má dnes vcelku jasno v tom, jaké mechanismy v mozku krátký algoritmicky doporučovaný obsah spouštějí. Méně informací máme o tom, co přesně s naší kognicí dělá a jak vratné tyto efekty jsou – už jen proto, že nekonečný feed útržkovitých videí je tu s námi v masovém měřítku teprve zhruba od covidové pandemie – a vědcům zatím chybí longitudinální studie. I zde se však postupně rýsují některé odpovědi. A i přesto, jak přesně na nás technologické firmy cílí, není situace beznadějná. Vzdorovat erozi našeho soustředění lze, ale vyžaduje to odhodlání a pevnou vůli – podobně jako když chceme ve světě plném fast foodů a doručení jídla až domů dodržovat zdravou životosprávu. 

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc