Morovou epidemii ve 14. století vystřídala vlna sexu, utrácení a nové módy

Jeho kniha Hedvábné stezky. Nová historie světa se stala světovým bestsellerem. Britský historik Peter Frankopan na příběhu obchodní trasy spojující od starověku Dálný východ s Evropou ukazuje, že starý kontinent nebyl vždy středobodem civilizace, jak si někdy myslíme, a kolik z naší kultury, náboženství, politiky, jazyka i životního stylu bylo ovlivněno cizokrajnými vlivy. Šéf Centra pro byzantská studia na Oxfordské univerzitě má díky tomu v mnoha směrech překvapivý pohled také na současnost. V čem je podle něj Donald Trump podobný Čingischánovi? Proč by měli Evropané změnit způsob, jakým se učí o vlastních dějinách, a přiznat si, že se ocitli znovu na periferii? A proč je důležité studovat nejen historické dokumenty, ale také trasy, po nichž se šířil vlašský ořech? Frankopan přijel na začátku června do Česka přednášet na pozvání Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity

Během vaší přednášky mě zaujalo, s jakou vášní mluvíte o semenech a oříšcích, zejména o vlašském ořechu. Jak se stane, že historika fascinuje obyčejný ořech rostoucí skoro na každé zahradě?

Z několika důvodů. Ořešáky královské se přirozeně šíří pouze na krátké vzdálenosti. Na delší vzdálenosti jde o dílo lidí. Když se podrobněji podíváme na to, jak a kam se vlašský ořech rozšiřoval po světě, zjistíme zajímavé věci. Šířil se z Persie, dnešního Íránu, podél hedvábné stezky do Evropy i do Číny, kde navíc byly ořešáky lidmi cíleně vysazovány. Což víme tak, že geneticky příbuzné ořešákové lesy se nacházejí v dlouhých pásech podél stezky. Když vědci porovnali bioarcheologická zjištění týkající se ořechů s historickým vývojem jazyků, objevili souvislost. Zjistili, že podobné výrazy pro ořech a některé další jazykové podobnosti se vyskytují v oblastech, které dělí velké vzdálenosti a přirozené přírodní bariéry, hory nebo pouště, jež jinak podobnostem v jazyce spíše brání. A vlašský ořech je pro vědce zajímavý také proto, že jeho skořápky se dobře uchovávají.

Což mi připomíná, že slovo „vlašský“ nejen v češtině původně znamenalo „italský“, polsky se Itálie dodnes řekne „Włochy“.