Jaký užitečný krok místních samospráv k ochlazení měst jste v poslední době zaznamenali? A co se jim naopak nepovedlo nebo v čem mají rezervy?

Klimatická krize zatím postupuje podstatně rychleji než naše připravenost. Doma v Liberci sleduji v posledních letech lepší péči o tu nejlepší městskou klimatizaci – tedy stromy. Ty jsou pro zdraví lidí ohromně cenné. V Praze jsem zase viděla dobré informační kampaně. V celém Česku ale chybí systém včasného varování, který funguje třeba v případě povodní. Zásadní mezera je v ochraně nejzranitelnějších osob, mezi něž patří senioři. Ať už jsou v ústavní péči, ve zdravotnických zařízeních nebo ve špatně izolovaném bydlení. Celá řada budov se snadno přehřeje a lidé uvnitř s nimi. Důležité je vědět, že v horku často zabíjí osamělost. Samosprávy mohou vytvářet lidskou síť, ve které osaměle žijící křehké lidi denně někdo zkontroluje, donese jim nákup nebo jim při zhoršení stavu včas pomůže.

Většina měst se snaží – zpřístupnit řeky lidem (Olomouc, Brno), koncepčně pečovat o sídelní zeleň (Úvaly), sázet a pečovat o stromy v ulicích, vybírat odolné druhy (Praha), hospodařit s dešťovkou (Uherský Brod), stíněné přístřešky a klimatizovaná MHD... Změny se ale daří mnohem pomaleji, než vyžaduje narůstající vedro. Města narážejí na obvyklou praxi odvodu vody do kanálu, požadavky památkářů i ochranná pásma inženýrských sítí. Pro inspiraci Nadace Partnerství shromažďuje příklady dobré praxe v databázi realizací Adapterra Awards. Městům zatím chybí krizové plány pro vlny veder podobné protipovodňovým. Chybí osvěta, v tom, co si lidé mohou a mají zajistit sami – od vnějšího stínění oken, po nošení láhve s vodou a slunečníku při cestě městem. Samozřejmě je potřeba řešit i příčiny oteplování – omezit spotřebu fosilních paliv. 

Evropská města se předhánějí v ozeleňování ulic. Tempo je mnohde dechberoucí od Paříže po Bratislavu. Největší dopad nemají spektakulární projekty, ale celostní strategie a leadership v jejich naplňování. Například německá města po povodních 2024 přijímají radikálnější strategie „Schwammstadt“: město má fungovat jako houba – zadržovat a využívat dešťovku – právě pro zeleň. Klíčové je „odpečeťování“ povrchů a hlavně kvantita. Nizozemí každý rok pořádá „Tegelwippen“ – soutěž ve vyndavání dlažby, loni se zapojilo 328 obcí. A země má, tak jako Vídeň a Madrid, krizový plán pro vlny veder. Klimapopíračské Česko stagnuje, Praha zvlášť. Strategie jsou neambiciózní a nenaplňované. I pro stromy v ulicích chybí podpora shora. Ulice se stále chápou jako prostor pro skladování aut, zeleň je přece v parku. 

Kroky jsou podnikány různé, důležité je však vytyčení cesty, to však zpravidla chybí. Hlavním nástrojem ochlazení měst je propojený systém práce s vodou a vegetací, zejména se stromy. Tomuto systému říkáme modro-zelená infrastruktura (MZI). Oddělená řešení jednotlivostí nejsou zdaleka tak efektivní jako ta systémová, případně v dnešní klimatické realitě přestávají zcela fungovat. Důležité pak je systém MZI postavit na roveň ostatní technické infrastruktuře města. Je nutné urychlit povolovací procesy, protože ani stromy vysazené jako součást MZI, které městské klima mohou účinně zlepšovat nejlépe, nevyrostou za jedno desetiletí. Většina samospráv podniká pouze jednotlivé a nenavazující kroky, jejichž efektivita je nesystémová, tudíž mizivá. První systematicky uvažující se však pomalu objevují.