AFRIČAN V GRÓNSKU

Dorazili jsme v neděli 27. června kolem poledne. Když loď konečně vyplula z příbřežního ledu do fjordu vedoucího k Julianehaabu, slunce nám připadalo mnohem teplejší. Před námi se proti modrému nebi rýsovaly vysoké šedivé hory se zasněženými a pustými vrcholy. Byly ověnčeny mlhou. Ve fjordu v klidné vodě plulo několik menších ledových hor.

Julianehaab se nazývá také Qaqortoq, „Bílá“. Toto grónské jméno označující bílou pustinu pochází z toho, že se v tomto kraji hromadí masy ledu a kry plující podél pobřeží k jihu. Zachytí se v příbřežním ledu, který je po celé měsíce, některé roky i deset měsíců, široký na sto kilometrů a silný tři až deset metrů a brání lodím dostat se k východnímu pobřeží.

Když jsme byli ve fjordu, Qaqortoq nejdřív vypadal jako osada třicítky dřevěných domků natřených žlutě, zeleně, modře nebo červeně. Rozkládaly se u paty vysoké hory mezi svěže zelenými lišejníky podobnými trávníku a prosvětlenými žlutými kvítky. Tundra, jediná vegetace pokrývající skalnatou půdu této arktické země, na cestujícího, který strávil několik dní na moři, působí neodolatelným kouzlem.1 Další domy zakrývala velká hora, ukázaly se, až když loď vplula do přístavu, dřevěného mola se zděným skladištěm. Qaqortoq (budu nadále používat jeho inuitské jméno) tvoří přibližně 350 dřevěných domků, které si jsou strašně podobné, jsou rozeseté na úbočích skal nebo po údolích, a má 1800 obyvatel. Je to jedno z nejlidnatějších „měst“ v zemi, kromě Godthaabu neboli Nuuku, hlavního města, které samo má pouze pět tisíc obyvatel.

Přistáli jsme u přístaviště a já z okénka kajuty viděl, že vedle skladu se shromáždilo veškeré místní obyvatelstvo. Muži byli menšího vzrůstu, přestože většinou šlo o míšence, a na sobě měli kalhoty z hrubého plátna a svetry nebo anoraky. Baculaté ženy v dlouhých evropských kabátech měly šátky a boty z tulení kůže zvané kamik. Za ruku držely děti buclaté natolik, až se jejich kabátky nadouvaly k prasknutí. To množství dětí bylo působivé. Všichni mlčky hleděli na loď, která přijížděla po osmi dnech cesty, z toho dvou strávených překonáváním ledové bariéry, a přivážela dlouho očekávané zásoby, především kávu, tabák a alkohol. Ale nepředbíhejme…