Výstava týdne: Mezi proutkařem a boxerem – Vladimir 518 a jeho malířská cesta za vnitřním souladem

Když Vladimir 518 vystavoval poprvé v Platformě 15, expozici pojmenoval Vše, co si o sobě myslím, mi začalo připadat bytostně podezřelé. Teď se do pražské galerie po třech letech vrací s opět bytostně osobním projektem. Výstava Věčný hledání vody tam, kde ve skutečnosti není nás znovu zve dovnitř hlavy zanedlouho osmačtyřicetiletého Vladimíra Brože, který se nepřestává hledat. Hned na první pohled je přitom zjevné, že minimálně v malbě už se našel.

Výstavu s kurátorem Radkem Wohl- muthem sestavil téměř výlučně z portrétů dvou střídajících se figur. Proutkaře, který umanutě hledá skrytý pramen, a boxera, připraveného vykrýt úder a rozdat vlastní rány. Vladimir 518 se jako někdejší uliční writer nikdy nebál velkých formátů, a i tentokrát klade důraz na ústřední triptych, který zabírá celou čelní stěnu galerie. Těží v něm ze své zkušenosti komiksového autora a separátní zážitky proutkaře a boxera střihem propojuje v jeden narativní celek. Když pak v závěru výstavy na druhém obrazovém triptychu dochází k finálnímu setkání obou hrdinů, je jasné, že tyto dva archetypy zosobňují samotného autora – muže mnoha tváří, ale jednoho životního postoje.

Na vernisáži Vladimir 518 prohlásil, že veškerou svou nejistotu vždycky „zatlouká“ nějakou prací, kterou si vymyslí. Hudební, publikační, dokumentaristickou, vydavatelskou, výtvarnou, co mu zrovna přijde pod ruku. V době, kdy spousta současných umělců a umělkyň v tvorbě vypovídá o vlastním vyhoření a souběžném tlaku na jejich stále vyšší výkon, tedy vypráví podobný příběh, ale z jiné perspektivy. Nad situací nezoufá, ale snaží se v ní zorientovat a využít ji ve svůj prospěch. Na minulé výstavě v Platformě 15 odkrýval plachost ukrytou jinak pod maskou sebevědomé ikony hudebních stageí. Nyní nabízí pohled na proces čerpání vnitřní energie, která se z něj někdy sama automaticky vyhrne ven, aby ji jindy musel naopak trpělivě hledat jako titěrný pramínek vody ukrytý hluboko pod povrchem. 

Najít soulad v této ambivalenci je pro Vladimira 518 celoživotní práce – a očividně se mu daří. V jeho výtvarné tvorbě je to vidět na efektním kombinování rozvážných tahů štětcem se spontánními výboji pastózní malby – a také v již tradičních textech na obrazech, kdy jednotlivá slova jak v nějakém poznámkovém bloku impulzivně přeškrtává nebo je píše vzhůru nohama.