Kniha otevřená jako hrob

Výtvarné skupiny byly u nás oblíbené už za minulého režimu, když se jim ještě tak jako dnes neříkalo kolektivy. Většina z těchto zakladatelských sdružení dávno zanikla a jsou připomínány coby uzavřené historické fenomény – tak jako skupina 12/15 Pozdě, ale přece na aktuální výstavě v kutnohorské GASK. Je tu ale jedna výjimka. Tajná organizace Bude konec světa loni oslavila úctyhodných 50 let nepřetržitého „přitakávání životu i smrti“ a nyní si k jubileu s mírným odstupem nadělila reprezentativní monografii.

Skupina známá pod zkratkou B.K.S. se skládá ze tří stálých členů. S jistotou je zřejmé, že dnes jde o muže ve věku kolem sedmdesáti let, všechno ostatní kolem jejich identity halí rouška tajemství oficiálně střežená speciální podkomisí pro útlum publicity – přiznejme, že ne zrovna důsledně. Ani aktuální publikace ovšem pochopitelně nechce dekády trvající hru kazit, a například loňský snímek trojice pózující v půvabných nových stejnokrojích je tak pro jistotu retušován černými páskami přes oči. Také v tomto důsledném antimarketingu skupiny se projevuje „neochota přizpůsobit se pragmatickému charakteru moderní doby“ – jak hlavní motiv jejích aktivit v předmluvě charakterizuje rektor AVU Tomáš Pospiszyl.

Publikace všechny tyto aktivity alespoň rámcově přibližuje. V čele s proslulými sjezdy, z nichž ten první v roce 1980 proběhl v lomu Hořkovec u Nového Strašecí, ve kterém se členové skupiny nechali uložit do otevřených hrobů. Do makabrózní kolonky patří také pravidelné prověrky vybraných jedinců, kteří mají tu čest trojici při speciálních příležitostech přenášet v rakvích a následně přihlížet jejich slavnostnímu „vyrakvení“ – naposledy se tak stalo před rokem během vernisáže výroční „velkovýstavy“ B.K.S. v Galerii Václava Špály.

V knize dojde také na skupinové stanovy, řády, pravidelné blizny, zbraně, poezii, filmy, výstavy, a dokonce i na účetnictví. Ona „moderní doba“ si libuje v automatismech a udělala rutinu i z události, jakou je pohřeb, který přitom člověka potká jen jednou za život, respektive za smrt – naopak pro B.K.S. není žádná věc tak fádní, aby se nedala přetvořit v originální rituál. Kromě vrozeného a léta opečovávaného uměleckého talentu členů za tím stejnou měrou stojí jejich schopnost neustále překračovat hranice všeobecně sdílené normality, a proměňovat tak vysilující všednost v osvěžující svátek. Kniha je toho dalším důkazem.