Co skutečně Evropa potřebuje

Diskuse o slábnoucích růstových vyhlídkách Evropy probíhají minimálně od přelomu století, avšak dvacátá léta jim dodala nový rozměr naléhavosti. Ruská invaze na Ukrajinu odhalila nebezpečnou závislost na dovážené energii a změna vlády ve Spojených státech donutila Evropany přehodnotit, jak si do budoucna zajistí prosperitu, bezpečnost a suverenitu. A protože Spojené státy a Čína výrazně pokročily v oblasti umělé inteligence – široce považované za další všeobecně použitelnou technologii na úrovni internetu –, stal se z evropské stagnace urgentní problém.

Problémem není jen často zmiňovaný rozdíl v příjmech na obyvatele mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Jde o to, že Evropa dlouhodobě technologicky zaostává a může se pochlubit jen několika celosvětově uznávanými lídry v ekonomice digitálních platforem, umělé inteligenci, nových vesmírných závodech a dalších odvětvích, jež budou mít zásadní význam pro konkurenceschopnost a bezpečnost v 21. století.

Evropa, která je silně závislá na pokročilých technologiích vyráběných mimo její území a nedokáže vytvářet růst potřebný k financování svých strategických cílů a budoucích závazků, je učebnicovým příkladem, proč na kreativní destrukci – tedy nahrazování méně produktivních firem inovativními novými konkurenty – záleží. Bez této strategie budou mírně snížené vyhlídky na růst jen začátkem problémů.