Co vás v aktuálních předvolebních kampaních nejvíc pobavilo?  

Když se mi asi před měsícem ozval můj kamarád Martyn Starý, jestli bych mu nepomohl s textem pro song pro Piráty, bral jsem to jako výzvu. A celkem jsem si věřil.V hlavě mi zároveň naskakovala možná úskalí typu „aby to nebyl další předvolební cringe“, ale pustil jsem se do psaní... a velmi rychle zjistil, že mi to vůbec nejde. Poslal jsem cosi v esemesce a ve své hlavě začal pracovat s automatickou jistotou, že to bude trapas. Když mi den nato poslal Martyn první verzi se svým textem, poprvé mi najel upřímný smích. Z mého textu tam nakonec kromě rýmu „více plíce“ nezůstalo vůbec nic. A je to dobře.Protože samochvála by smrděla a já teď můžu mít svou volbu jednoduchou: nejvtipnější věcí letošních voleb je Nejpředvolebnější song Pirátů.

Opravdu upřímně jsem se zasmála při zhlédnutí spotu ministra zdravotnictví Vlastimila Válka. Klip, kde jeho manželka prosí voliče, aby to „Aťovi“ hodili, protože on má rád politiku a ona má ráda klid a nechce ho mít doma, je dost osvěžující v záplavě patetických prohlášení o demokracii. Zasmála jsem se taky u pirátského klipu na téma, jak udělat správný politický song, protože si dotyční dokážou dělat legraci ze sebe a ze všech možných klišé. Pak jsem se taky zasmála hořce – to když jsem viděla plakáty SPD, které vedle sebe staví muslimku zakrytou hidžábem a ženu bez něj se sdělením, že si voliči mají vybrat, jakou cestou se vydají. Pobavení přišlo ve chvíli, kdy se ukázalo, že tuto hloupou xenofobní reklamu okopírovali z kampaně jedné španělské strany.

Nevím, co se dělo na sociálních sítích, nesleduju je. A z ošatky televizních předvolebních spotů mě rozesmál jen jeden, a sice ona krátká agitační scénka PhDr. Miroslava Sládka a jeho nohsledů z čísla 10. Za ty odvážné výjevy s mrtvolou v pytli a poněkud nesourodou plačící dvojicí kolem by si zasloužili přinejmenším jednu hostovačku v Divadle Járy Cimrmana. U předvolebních debat a rozhovorů jsem pak často byla spíš zaražená. Kupříkladu bílým či snad slonovinovým, rozhodně ale výsostně „chanelovským“ kalhotovým kostýmkem Kateřiny Konečné! Anebo výzvou Petra Cibulky, aby si každý občan ve svém vlastním zájmu před volbami pořídil siderické kyvadélko k určování proruských špionů, a zejména s jeho siderickou předpovědí budoucnosti, která se až podezřele shoduje s věštbou legendy v oboru, bulharské Baby Vangy!

Inu, tak ne že bych se obyčejně za nějakou zábavou neotáčel jinam, ale naštěstí nedávno z politických důvodů pozastavili mou oblíbenou americkou show, tak jsem se zas snažil smát tomu, co šlo zrovna kolem. Z paměti už ani pinzetou nevyjmu záběr z plážového klipu SPD, kdy si kandidát M. Ševčík tvrdošíjně nenechává vytrhnout z rukou plážový míč, snad alegorii na jeho neodvolatelnost z VŠE, koutkem cukla i vytrvalá chodecko-akademická naléhavost P. Fialy („Teď jde o Česko“). Hlavní cenu pak osobně uděluji armádě anonymních kreativců, kteří měsíce vytvářeli nápadité redesigny plakátů Stačilo!, ať už prostřednictvím humoru či pravdy. Taky jsem se letos do jedné kampaně zapojil a mám svědomí čisté – mně se někdo zas třeba vysměje jinde. 

Ačkoli není nutné od politiků očekávat, aby nás bavili, tak je třeba říct, že i zábava je momentálně v politické bitvě o těkavou voličskou pozornost obětována na oltář technofeudálních digitálních algoritmů a pouček politických marketérů a pohřbena hluboko pod nánosy bizáru. Pokud bych ale měl přece jen vybrat jednu věc, tak je to fotka poslankyně Věry Kovářové na mítinku v její domovské Chýni, kde stojí vedle své podobizny, letmo namalované na kartonu, přičemž tato podobizna má otevřenou pusu, do které mohli lidé házet míčky. Pod kartonovou Kovářovou byl nápis „Tref Věru“ a otvor jejích otevřených úst obtáhnutý výraznou červenou barvou docela připomínal erotickou nafukovací pannu. To jsem se pousmál, to bylo komunálně milé.