Už Putin vyléčil „chcimíry“? Hodně na tom pracuje

Po nástupu Donalda Trumpa do úřadu to vypadalo, že čeští přátelé Kremlu a jeho okolí dostávají ve volebním roce výraznou argumentační vzpruhu. Pokud totiž jejich názor, že se má jednat s agresorem o míru, už nezaznívá jen z politické periferie, ale i z Bílého domu, pak se komplikuje obvyklá výtka demokratů na adresu ANO, Tomia Okamury a komunistů – „táhnete Česko na východ“. 

Onen „východ“ samozřejmě není myšlen jen jako světová strana, ale coby zkratka pro záporný vztah k demokracii či právnímu státu, a v tomto smyslu má Trump k „východu“ nebezpečně blízko. Hlavně ale poslední měsíce ukázaly, že zastánci „mírového vyjednávání“, které je často doprovázeno ostrým odsudkem zbrojní pomoci Ukrajině, nemají v rukou nic, o co by se mohli opřít. Dostáváme totiž jasné signály, že Rusko o míru vyjednávat nechce, připouští jedině rozhovory o ukrajinské kapitulaci. Je proto dobré si v české předvolební kampani jasně říct, že argument „jednejme s Ruskem, to je nejlepší cesta, jak věc vyřešit“ evidentně neplatí. 

Politický program „vyjednávat s Ruskem“ tedy není ničím jiným než výzvou ponechání Ukrajiny Putinovi naposlas, což je scénář, který po hrůzách z Buče nebo zprávách o unášení ukrajinských dětí nemůže Evropa akceptovat bez totální zrady svého pojetí života a spravedlnosti.

Tohle vše je třeba říct i proto, že sestava kolem českého uskupení Stačilo! přesně tohle – „ať si Putin Ukrajinu vezme“ – začala otevřeně říkat. Jak by téhle nečekané upřímnosti měly v předvolební kampani čelit strany, které pojí naopak upřímná snaha Ukrajině pomoct?