Když brečím, vezmu do ruky kytaru

Zachycuje proces hojení, cestu osobních ztrácení a nalézání. Debutové album Bliss původně mostecké trojice Favorite Obsession se dá poslouchat jako příběh o dospívání. Příběh plný nečekaných emocionálních zvratů a pohlcujících vztahů, z nichž některé člověka srazí k zemi a jiné drží nad vodou. „Napsali jsme ho v průběhu let mezi změnami sestav, duševními zhrouceními a změnami genderu,“ popisují Favorite Obsession vznik desky, na které vzkřísili výrazivo žánrů populárních na přelomu osmdesátých a devadesátých let.  

Kapela vychází z původně britského dream popu a shoegazu reprezentovaného kapelami jako Cocteau Twins nebo Slowdive, ale namísto abstraktních textů, jež byly pro tehdejší scénu typické, nabízí až písničkářsky deníkové záznamy milostných zážitků, queer zkušeností i společensky kritických postřehů. To všechno činí z alba jeden z nejsilnějších tuzemských debutů roku.  „Vždycky jsem se vnímal víc jako aktivista než jako hudebník,“ popisuje kytarista, zpěvák a textař Karel Nodes, jak se vidí nejen v rámci kapely. 

A jedním dechem tak dodává, že kdyby neexistovali Favorite Obsession, nevznikl by ani Most Pride. Do organizovaní prvního LGBT+ festivalu v severních Čechách se v roce 2022 pustil právě proto, že neviděl moc příležitostí, kde by si mohl s kapelou ve svém městě zahrát. A tak se rozhodl rovnou pro velkou akci. Nakonec ho činnost v tomto spolku zaměstnala natolik, že Favorite Obsession museli jít na chvíli stranou. I proto, že tehdejší mostecká radnice nebyla z vidiny Pridu nijak nadšená a zdráhala se shromáždění povolit. Ale jak Nodes říká: „Když se do něčeho zakousnu, tak za tím jdu, dokud se to nestane.“

Dobrá terapie