Inspirativní hlas konzervativního muže

Jsou liberálové a konzervativci odsouzeni k nepřátelství? Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. Pokud se podíváme, co navrhují a dělají někteří politici označující se za konzervativní v Česku, na Slovensku či ve Spojených státech, zdá se, že tu není nic, na čem by se dalo shodnout. Je to ale klam, neměli bychom se nechat zmást pseudokonzervativci, kteří nemají nic společného s tradičními hodnotami. 

Skuteční konzervativní politici, k nimž bychom mohli zařadit třeba Petra Pitharta nebo donedávna Karla Schwarzenberga, jsou dnes v menšině. A tito lidé jsou spojenci liberálů v obhajobě otevřené společnosti, do které se musejí vejít i lidé odlišní v některých hodnotách, pokud je spojuje respekt k demokracii.

Rád bych tu zmínil někdejšího slovenského disidenta, představitele Veřejnosti proti násilí a dnes poslance Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) Františka Mikloška, který ve slovenském parlamentu nedávno vystoupil s projevem, jehož význam přesahuje hranice jedné země. A protože dnes v Česku vítězí nespravedlivý portrét Slovenska coby banánové republiky (odlišujme kroky vlády a obraz společnosti), zastavme se u něj na chvíli.

Robert Fico vymyslel před pár měsíci trik na opoziční KDH, které mu na něj skočilo. Navrhuje zanést do ústavy, že existují jen dvě pohlaví, totiž muž a žena. O gender slovenskému premiérovi však ve skutečnosti nejde, hlavním cílem bylo narušit zatím příkladnou spolupráci liberální a konzervativní opozice a unést politickou debatu nesmyslným směrem. A to v době, kdy Slovensko nutně potřebuje opravy nemocnic, vyšší platy pro učitele, podporu vědy, rodin, seniorů…