Byt, kde se chce být

Společný román Jany Šrámkové a Jana Němce byl dlouho očekávanou událostí českého literárního světa. Tedy té jeho části, jež nevyhlíží tradičně rozehrané romance na pozadí holokaustu či z temných Sudet, ale dílo, které dokáže jít nevyšlapanými cestami a zaujmout nejen dějem, ale i promyšlenou formou, jazykovým ztvárněním a kladením otázek. 

Kniha, jež v dubnu vešla do světa pokřtěná hned natřikrát, je společným dítětem autorů, kteří nepatří mezi každoroční ploditele mainstreamových produktů. Šrámková, jež se k psaní pro dospělé vrátila po 13 letech (mezitím publikovala pouze prózy pro děti), i Němec v posledních letech posbírali několik literárních cen a nominací a literární život formují nejen svou uměleckou tvorbou. Oba jsou známí také svými polemickými texty, aktivitami okolo Asociace spisovatelů či Němcovým působením v literárním časopise Host. 

Tihle dva se tedy domluvili a napsali společně román, který má být jiný už na první pohled. Otevřeme-li knihu na modrofialové předsádce, začneme číst vyprávění Zuzany z pera Jany Šrámkové; otočíme-li knihu vzhůru nohama, můžeme z druhé, růžové strany číst příběh Němcova Daniela – a naopak. Zvolené pořadí ovlivní i celkový dojem z knihy. Sledujeme v ní totiž stejné situace viděné odlišnou optikou obou postav, jejichž soukromé problémy zprvu zůstávají pro tu druhou tajemstvím a prostorem k dohadům a nejistotám. Při čtení druhého příběhu už víme, na co kdo reaguje, a vše dostává zase jiný rozměr.

Postavy a vztahy, výzvy a rizika