A kde budou bydlet mladí?

Bydlení je drahé. Tato věta asi dnes v Česku nikoho nepřekvapí a ti, kdo se v posledních letech stěhovali do Prahy nebo Brna, znají její obsah zcela důvěrně. Ceny bytů rostou všude po světě a nedostupné bydlení pro mladé rodiny je volebním tématem od Kanady po Řecko. Česká metropole ale v mnoha ohledech patří mezi evropskými hlavními městy k nejhorším. „Bydlení je nedostupné a situace se bude zhoršovat,“ shrnuje realitu šéf Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) Ondřej Boháč. „Cena bydlení konkrétně v Praze v posledních letech vzrostla čtyřikrát, zatímco příjmy domácností jen dvakrát,“ říká Boháč. A nejde jen o možnost koupit si vlastní byt. Praha je dlouhodobě nejhorší v Evropě i v dostupnosti bytů k pronájmu. V praxi to znamená, že pro spoustu lidí v podstatě neexistuje nic jako „správná volba“. Česko začíná dělat dílčí kroky ke zlepšení situace, ale všem je jasné, že opravdu viditelná změna je hodně daleko. Systém bydlení je tak komplexní, že nestačí zavést nebo zrušit jedno opatření. Je nutné přenastavit celý systém. A především je nutné změnit způsob, jakým o bydlení přemýšlíme.

Tři brzdy najednou

Minulý měsíc Poslanecká sněmovna schválila zákon o podpoře bydlení, který má pomoci lidem v nejvážnější situaci, jimž hrozí, že skončí na ulici. V bytové nouzi je v Česku nyní asi 160 tisíc lidí (z toho 60 tisíc dětí), kteří žijí na ubytovnách nebo v přeplněných bytech a často mají smlouvy třeba jen na jeden měsíc. Krize nejchudších rodin logicky dopadá nejhůře na děti, které mají ztížený přístup ke vzdělávání a další problémy. Ačkoli je finální zákon méně obsáhlý než jeho původní podoba, experti ho opatrně vítají. Jan Klusáček z Platformy pro sociální bydlení ale zároveň upozorňuje, že norma řeší primárně zmíněné extrémní případy. Obecný problém českého bydlení je však někde jinde. 

Podle analýzy Národní ekonomické rady vlády má dnes nedostupné bydlení přímé dopady na život, jaký lidé v Praze vedou. A to nejen v extrémních případech. Pro středostavovské rodiny nebo mladé páry to znamená, že jim zbývá méně peněz, které mohou utrácet za služby nebo nákupy a tratí tím tak celá česká ekonomika. Cenový boom navíc omezuje mobilitu a flexibilitu pracovního trhu, která je v Česku už tak jedna z nejnižších v Evropě. Nejisté bydlení je také jedním z faktorů, proč mladí lidé odkládají založení rodiny. „Lidé sice v hlavním městě vydělávají v průměru nejvíce v republice, kvůli drahým nájmům je však zdejší reálná situace po zaplacení mandatorních nákladů srovnatelná s Ústeckým krajem,“ dodává Klusáček. To potvrzuje i Boháč, podle nějž reálný život v Praze silně kontrastuje s tím, kolik město odvádí do státní kasy – Praha dnes produkuje zhruba čtvrtinu HDP.

Nejčastějším argumentem, který politici opakují, je fakt, že se v Praze málo staví – a proto jsou byty drahé. Pro Respekt to potvrzuje i současná zástupkyně primátora za ODS Alexandra Udženija, která má sociální a bytovou politiku na starosti. Je pravda, že stavět se v Praze a jejím nejbližším okolí musí. Praha je magnetem, který láká nejen svou historií, krásou, kvalitou veřejné dopravy či bezpečím, ale i stabilitou na pracovním trhu a bohatou nabídkou příležitostí. Každý rok se sem přistěhuje jedno malé okresní město, jak ukazují data IPR. Jinou věcí ale je, co se staví. Na Smíchově například nedávno vyrostl komplex malých bytů, které skoupily firmy na krátkodobé pronájmy pro své zaměstnance, další drahé byty v Praze místo rodinám okamžitě připadnou investorům. Byty znamenají už mnoho let jistotu růstu, a to se nemění. „Lidé se v Česku konečně začali učit, že mohou své peníze investovat i jinak než do cihel. A vtom přišel Donald Trump, zamával s akciovými trhy, a všichni se zase budou vracet k nemovitostem,“ odhaduje Boháč.