Seriál týdne: Černé zrcadlo ukazuje,že láska je ještě nepředvídatelnější než technologie 

Žádná předchozí série cyklu Černé zrcadlo nepůsobila tak cituplně a vřele jako aktuální sedmá řada, která je nyní k dispozici na Netflixu. Po rozporuplně přijaté šestce, která se vydala směrem k nadpřirozeným a mystickým jevům, se projekt scenáristy Charlieho Brokera vrací k vědecko-fantastickým příběhům zobrazujícím vliv technologií na naše životy. Vyhýbá se však skeptickému tónu a jednoznačně dystopickému vyznění, které bylo pro Černé zrcadlo typické od prvního uvedení na obrazovky v roce 2011. Tentokrát jako by v sobě Broker objevil soucitného humanistu.

Vypadá to jako spásná nabídka, která zachrání život. Část nádorem poškozeného mozku půjde zálohovat a následně bude udržována v činnosti pomocí dat z cloudu. Operace bude zdarma, pak už stačí jen platit přijatelné měsíční poplatky. Jaký by to mohlo mít háček? Třeba ten, že firma poskytující službu, na níž nyní závisí život učitelky s nevelkými příjmy, postupně snižuje rozsah a kvalitu – a vylepšení si schovává pro prémiové tarify. Manželský pár představovaný Chrisem O’Dowdem a Rashidou Jones se tak rázem ocitne ve finanční a následně i vztahové krizi, z níž nevidí východisko.

Úvodní epizodu Obyčejní lidé lze snadno číst jako kritiku privatizovaného zdravotnictví i satiru na fungování streamovacích služeb, ve výsledku však působí jako dojemná love story. Není to jediný okamžik, kdy Černé zrcadlo odráží podobu vztahů a lásky v technologické realitě. V epizodě Hotel Sen vstoupí herečka za pomoci AI do pamětnického hollywoodského filmu, aby ztvárnila hlavní roli v jeho remaku, ale namísto aby romanci jen hrála, sama ji začne prožívat. Stejně tak hrdina z dílu Chvalozpěv v podání Paula Giamattiho využije možnosti navštívit staré fotografie a probouzí v sobě dávno potlačené vzpomínky na mladickou lásku.

Zatímco v předchozích sériích byli lidé něčím vedlejším a bojovali o holé přežití ve světě ovládaném technologiemi, nyní Černé zrcadlo zobrazuje především jejich trápení, slabost, nastřádanou zášť nebo milostná vzplanutí, jež přítomnost technologií někdy umocňuje a jindy na ně ani nemá vliv. Nepředvídatelnost lásky, nenávisti i jiných citů je v Černém zrcadle náhle o poznání větší než nepředvídatelnost technologií.