Není nic horšího než plýtvat talentovanými dětmi. Tak proč to Česko dělá?

Když naše radnice nebo okresní úřad nepostaví novou silnici nebo nepoloží nové vodovodní potrubí, asi nás to nepotěší. Zároveň je ale docela velká šance, že se za rok za dva vylepšení dočkáme. Se školami, konkrétně těmi středními, je to jiné. S nimi nelze počkat na později. Každá rodina ví, že časové okno, kdy se její dítě potřebuje na tu či onu školu dostat, je pouze teď, v konkrétním roce, kdy opouští základní školu. A nebude nic platné, že se nová gymnaziální budova s novými třídami otevře napřesrok. Z pohledu rodiny už bude pozdě. Přitom následky mohou ovlivnit celý život. 

Tak zhruba vypadá schéma vztahu té nejpraktičtější politiky a života v tyto dny, kdy se opět konají přijímačky na střední školy a desetitisíce rodičů trnou, jak jejich dítě dopadne a jak velké bude jeho první skutečné životní zklamá- ní. Právě kvůli fatální povaze těch několika dní, kdy se o šancích dětí i budoucnosti této země rozhoduje, je bezpodmínečně nutné, aby se na ně politici dlouho dopředu připravovali. Nemělo by to být až tak těžké. Je třeba sledovat populační křivku a neustále promýšlet investice do nových školních budov, tříd a učitelských sborů. Když ale tohle víme, proč se to neděje?

Máme plány

Najmout učitele jistě není úplně snadné a uprchlické vlny také neumíme předvídat. Celkově se dá ale říct, že máloco se v politice plánuje tak dobře jako potřebné školské kapacity. Stejně tak víme, jak je z pohledu celé společnosti neprozíravé plýtvat dětským talentem. Neuplyne týden, abychom nečetli, jak už brzy budou republice chybět nositelé té či oné odborné profese a jaký to přinese problém. Nebo aby nepadlo varování, jak se svět práce a budoucího uplatnění kvůli umělé inteligenci radikálně změní, jak bude stále více ceněna kreativita a schopnost učit se nové věci. Děti i jejich rodiče tohle vnímají a volí stále častěji všeobecné vzdělávání, které by mělo umět na svět budoucnosti připravit lépe než odborné školy.