Bylo by pěkné zahrát si ještě s mimozemšťanem

Koncertním sálem se mu může stát městský park za rozbřesku, širé moře nebo pole plné cikád. Ačkoli skladatel a hudebník David Rothenberg (61) natočil mnoho alb, největší proslulost mu zajistila hudba, kterou vytváří společně se zvířaty: s ptáky, velrybami i hmyzem. Zpěvu zvířat věnoval také své průlomové knihy na pomezí vědy a kulturní historie. Pro rodáka z New Yorku, který kromě hudby vystudoval a vyučuje také filozofii, nejsou zvuky zvířat líbivým zvukovým pozadím do nahrávek. V jeho zájmu o zvířecí muzikanty se skrývá ekologicky motivovaná chuť navázat hudební kontakt s ne-lidskými spoluhráči. A s takovou pozorností vůči okolí také usedl k rozhovoru, který se odehrál v pásu křovisek a stromů sevřeném mezi budovou pražské Fakulty humanitních studií UK a rušnou magistrálou při vjezdu do tunelu Blanka. „Slyšíte ji?“ zaposlouchal se. „To je pěnice černohlavá. Poměrně běžný pták, ale zní hodně cool.“ To bylo první, čeho si tady všiml. 

Zachytil jste v posledních dnech v Praze nějaký ptačí zpěv, který ve vás vzbudil chuť vzít do ruky klarinet a přidat se?

Dnes ve čtyři ráno jsem byl se skupinkou studujících ve Stromovce. Nechápu proč, ale byla tam stále puštěná fontána, která dělala výrazný hluk, a nás tak napadlo vzít hydrofony a ponořit je pod hladinu. Zachytily rytmus podvodního dění a najednou se začali probouzet i ptáci. Klarinet jsem nevytáhl, protože moji studenti s sebou měli elektronické nástroje. Bylo to překrásné ráno, v němž se prolínaly zvuk zpod hladiny společně s elektronickou hudbou, hlukem fontány, bzučením hmyzu a konečně i ptáky v korunách stromů. Ale včera v podvečer jsem na klarinet hrál – společně se slavíky.