V dubnu to bude 25 let, kdy harvardský ekonom Gregory Mankiw pojmenoval věci pravým jménem a oznámil Američanům skutečnost, kterou mnozí už nejspíš tušili. A to, že státem spravovaný penzijní systém je ve skutečnosti „velká pyramidová hra“, která sice díky erárním garancím nikdy úplně nezkolabuje, ale má v sobě zabudovanou zásadní vadu – jak léta běží, noví účastníci z ní mají stále menší prospěch.
Z Česka to známe víc než dobře a dlouho. Populace stárne a do fronty na důchod se řadí čím dál početnější skupina těch, kteří by rádi ze svých celoživotních odvodů něco měli. Zároveň ovšem platí, že přísun nově platících účastníků postupem času slábne a žádný zvrat k lepšímu v tomto ohledu není na obzoru. Pyramidové schéma – nebo jak se častěji česky říká letadlo – se proto ocitá pod čím dál silnějším zatížením, jehož výsledkem je dluh. Jak ten skutečný finanční, tak ten skrytý v podobě nekrytých důchodových nároků budoucích generací.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
