Jak jsme se nevznesli
Opírám se zády o pletivo opatřené zteřelým lakem, které odděluje ochozy od trávy fotbalové plochy. Dívám se vzhůru na skupinu tmavě oděných taťků, jak s bujarým, občas i napjatým výrazem ve tváři upřeným na hrací plochu pokřikují. Sem tam nadávají na sudího, občas povzbuzují jakéhosi Jardu, který hraje za vojenský klub Dukla Tábor a je místní. Naštěstí jsou zde další dva vrstevníci se svým otcem, který je také dostal na starost. Šťouráme se znuděně ve zvětralém betonu stupňů, dokud nás nevysvobodí závěrečný hvizd.
Naši dva otcové, posilněni několika pivy z voskového kelímku, se rozhodli pozdní odpoledne strávit spolu a navštívit naši domácnost. Velkou roli v jejich plánu hraje v lednici uložená výslužka od prarodičů ze vsi. Jdeme domů.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
