Ne že by tancování vyloženě pomáhalo, ale nic jinýho jsem v tý době neznala. Skákat, mávat pažema, dupat, točit se a padat, zvedat se, proti zdi se vrhat, cokoliv, udržovat tělo v šoku, unavený, pobouchaný.
Nějaký pocity, stavy mysli, mi najednou byly snadno dostupný. Vzrušení, vytržení, ostře bílá radost, stačilo rozpřáhnout ruce, odevzdat balanc a věřit, že mě nezabrzdí zem. Jiný se úplně vytratily. Klid třeba.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
