Debaty na téma voleb naštěstí již nejsou bezvýhradně tím, čím se vyznačovaly povolební reflexe před lety – variacemi na téma populismu jako epidemie zombíků, s nimiž se musí hlavně zatočit a na jejichž původ se nikdo neptá, protože odpověď je předem jasná: někde se nakazili blbostí. Dnes se naštěstí hlasy voličů pro strany typu Ficova Smeru spojují i s jevy, jako je nerovnost, nesplněné sliby či zklamaná očekávání.
To si říkám, zatímco v pražském Centru pro umění a ekologii Kafkárna poslouchám přednášku víkendového ekofeministického sympozia. Jedna z účastnic vypráví o queer zahradě, kterou buduje ve vesnici nedaleko Kyjova jako bezpečný prostor pro místní queer komunitu. Za hlavní problém svého projektu pak označuje exkluzi ostatních lidí, protože vytvořit v zahradě „safe space“ pro queer lidi dle ní znamená, že nebude cílena na heterosexuály, „v jejichž blízkosti se queers necítí dobře“ a heteros „tam nejspíš beztak nedorazí, protože budou mít pocit, že místo není pro ně“.
Myšlenkami jsem zpátky u slovenských voleb. Strana Progresivní Slovensko téma genderu a sexuální orientace ve svém volebním programu zmiňuje ještě před řešením důsledků klimatické změny či bojem proti dezinformacím a taková prioritizace funguje pro mnohé voliče jako stopka. Důraz na téma genderové identity vylučuje nízkopříjmové, obvykle konzervativnější voliče, přičemž to celé se nevyčerpává otázkou, zda to stojí za to.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
