Nobelova cena za ekonomii pro radostnou objevitelku

Všichni tak nějak tušíme, že ekonomická nerovnost mezi ženami a muži nefunguje „odjakživa“, případně „od středověku“. Ve vzdálenější minulosti bylo mnoho žen ve férovější pozici. Změna nastala s průmyslovou revolucí, během níž se mnohem ostřeji oddělila sféra soukromá a veřejná, přičemž ženám měla být vyhrazena ta první jmenovaná a mužům ta druhá. To pro ženy znamenalo menší možnosti výdělku a větší ekonomickou závislost na mužích, a tudíž i horší společenské postavení. Když postupně padaly bariéry v podobě vzdělání, přibyly možnosti kontrolovat vlastní reprodukci a ekonomika se od průmyslu přesouvala ke službám, ženy na trh práce vstoupily s novou silou. Po nějaké době však začaly stagnovat, přestože dál rostla úroveň jejich vzdělání. Kromě tlaku na dlouhou pracovní dobu či požadavku prakticky neustálé dostupnosti zaměstnanců (a dalších trendů) za to může zejména mateřství, v širším kontextu péče o druhé. Jinými slovy – ženy jsou pracovně a ekonomicky trestány za to, že nesou větší díl reprodukce a péče a rozdíly v odměňování nelze vysvětlit pouze jejich individuálními rozhodnutími. 

Tyto poznatky o postavení žen na trhu práce vybádala americká ekonomka a profesorka Harvardovy univerzity Claudia Goldin (77), která za to minulé úterý obdržela Nobelovu cenu za ekonomii. Je teprve třetí ženou, která prestižní ocenění získala a podle Královské švédské akademie věd si cenu zasloužila za to, že sehrála zásadní roli v našem porozumění ženám na trhu práce. A ačkoli Goldin studiem archivů a analýzou shromážděných dat zkoumala specificky americké ženy, podobné trendy známe i z českého prostředí. Znalosti těchto zákonitostí pak mají dalekosáhlé dopady na řadu ukazatelů – od porodnosti po státní rozpočet.