Nobelova cena za ekonomii pro radostnou objevitelku

Všichni tak nějak tušíme, že ekonomická nerovnost mezi ženami a muži nefunguje „odjakživa“, případně „od středověku“. Ve vzdálenější minulosti bylo mnoho žen ve férovější pozici. Změna nastala s průmyslovou revolucí, během níž se mnohem ostřeji oddělila sféra soukromá a veřejná, přičemž ženám měla být vyhrazena ta první jmenovaná a mužům ta druhá. To pro ženy znamenalo menší možnosti výdělku a větší ekonomickou závislost na mužích, a tudíž i horší společenské postavení. Když postupně padaly bariéry v podobě vzdělání, přibyly možnosti kontrolovat vlastní reprodukci a ekonomika se od průmyslu přesouvala ke službám, ženy na trh práce vstoupily s novou silou. Po nějaké době však začaly stagnovat, přestože dál rostla úroveň jejich vzdělání. Kromě tlaku na dlouhou pracovní dobu či požadavku prakticky neustálé dostupnosti zaměstnanců (a dalších trendů) za to může zejména mateřství, v širším kontextu péče o druhé. Jinými slovy – ženy jsou pracovně a ekonomicky trestány za to, že nesou větší díl reprodukce a péče a rozdíly v odměňování nelze vysvětlit pouze jejich individuálními rozhodnutími. 

Tyto poznatky o postavení žen na trhu práce vybádala americká ekonomka a profesorka Harvardovy univerzity Claudia Goldin (77), která za to minulé úterý obdržela Nobelovu cenu za ekonomii. Je teprve třetí ženou, která prestižní ocenění získala a podle Královské švédské akademie věd si cenu zasloužila za to, že sehrála zásadní roli v našem porozumění ženám na trhu práce. A ačkoli Goldin studiem archivů a analýzou shromážděných dat zkoumala specificky americké ženy, podobné trendy známe i z českého prostředí. Znalosti těchto zákonitostí pak mají dalekosáhlé dopady na řadu ukazatelů – od porodnosti po státní rozpočet. 

Rodačku z newyorského Bronxu přitom původně zajímalo něco jiného než ekonomie – nejprve archeologie, následně bakteriologie. Od počátku ji ovšem podle jejích slov vedla velká touha objevovat neznámé a ohromná radost, kterou jí toto objevování působilo. Bylo to právě toto puzení, které ji následně při studiu ekonomie a během zářné akademické kariéry zavedlo mimo jiné ke zkoumání historie z ekonomické perspektivy. A nešlo jen o to, co v archivech a dalších pramenech objevila. Podstatné bylo, čemu věnovala pozornost. Claudia Goldin totiž nespoléhala pouze na oficiální dobové statistiky, ale pátráním v osobně laděných záznamech objevovala žitou realitu. Zjistila například, že ženy, u nichž bylo v záznamech z historických sčítání lidu uvedeno jako profese pouze „manželka“, se ve skutečnosti věnovaly nejrůznějším pracím, jen to statistici nezachytili. Upozornila také na to, jak zásadně práci ovlivňovaly společenské normy. Ve třicátých letech řada amerických firem formalizovala pravidla, která z práce vylučovala nebo nedoporučovala nabírat vdané ženy (podobné tlaky se v reakci na hospodářskou krizi objevily i v tehdejším Československu). Goldin upozornila na to, jak zásadní roli v tomto pohledu hrál dobově rozšířený názor, že pouze líný či nedbalý muž by dopustil, aby jeho žena musela pracovat.