Kdo tady potřebuje rozumět Arabům a Ukrajincům?

V roce 2015 se západní Evropa vzpamatovávala ze série krvavých útoků islamistů, takzvaná uprchlická krize byla na vrcholu a samozvaný Islámský stát rozšiřoval své území v Sýrii a Iráku. Česko zjistilo jednu věc: že tomuto světu, který ťuká na unijní dveře, moc nerozumí. Arabistů či turkologů, kteří se ve světě Blízkého východu orientují a mohli by politikům nabídnout užitečnější vhled, než jsou emoce a dojmy na sociálních sítích, tu bylo málo. A jejich obory navíc dlouhodobě skomíraly. A netýkalo se to jen jich. „Říká se jim malé obory a podle počtu studentů to platí na celé čáře. Svým významem jsou však pro každou evropskou zemi spíše ‚velké‘. Ukrajinisté, arabisté, turkologové, znalci perštiny, hebraisté a mnoho dalších odborníků na českých univerzitách svádějí co chvíli zápas o přežití,“ psala v březnu toho roku naše reportérka.

Vychovat nové odborníky není úkol na půl roku, ale na půl generace. Atentáty však vcelku rychle ustaly, příchody uprchlíků se staly běžnou součástí unijní reality, Islámský stát začal ztrácet území stejně rychle, jako ho předtím získal, takže český stát ztratil motivaci a se systematickou výchovou odborníků nezačal. Čas ukázal, že to nebylo prozíravé, protože komplikovanost světa spíše roste, než by se zmenšovala. Opomíjená Ukrajina, kde v roce 2015 začal po první ruské expanzi panovat – očima blahosklonného zahraničí viděno – útěšný klid, se loni po dalším ruském útoku stala bojištěm o budoucnost kontinentu a znalci oboru ukrajinistika jsou žádané zboží. Současné dění v Izraeli možná povede k větší válce a chápání složitých motivací všech tamních aktérů bude také nutné.