Umění a věda

Před pár týdny proběhla na této stránce polemika, zda umělec má být hladový, nebo zajištěný státem, co na to múza inspirace a umělecká svoboda. Nemohlo mě při tom nenapadnout: jak je to s námi vědci?

Objev planety podobné Zemi mimo sluneční soustavu či dosud neznámé fosilie staré miliardy let je v mých očích svou krásou srovnatelný s obrazy starých nebo nových mistrů. Když chceme školáky nadchnout pro vědu, děláme s nimi pokusy, které jsou vzrušující, barevné, krásné. Přijďte někdy k nám do laborky a zkuste si kápnout trochu slitiny sodíku a draslíku do vody; ručím za to, že vás následná spektakulární exploze nenechá chladnými (a ručím i za to, že díky včasnému nasazení ochranného plastového štítu se vám nic nestane). Nebo ještě lépe, zkapalníme si v lázni etanolu se suchým ledem trochu amoniaku a rozpustíme v něm alkalické kovy. Následná hra palety barev ve vzniklém roztoku od inkoustově modré po kovově zlatou jako by nebyla z tohoto světa. U dětí přitom věříme, že taková nádhera aspoň některé z nich jednou přitáhne k vědeckému bádání. Tiše doufáme, že ti, kteří se na vědu nakonec dají, neztratí po cestě smysl pro krásu.