Reorganizace, nebo klerikální normalizace?

Když byl kněz, historik a vysokoškolský učitel Tomáš Petráček na jaře 2020 vyloučen z kapituly Všech svatých na Pražském hradě, bral to jako zajímavou studijní zkušenost. „Pro mě jako pro historika je to dokonce přínosné, protože se profesně zabývám dobou antimodernistické krize počátku 20. století, kdy si mnoho duchovních a učenců, kteří se snažili o poctivé vědecké bádání a hledali cestu k modernímu světu, svoje snažení šeredně od své vlastní církve odskákalo,“ řekl Petráček Respektu.

Nyní mu přibyl další studijní materiál. V den výročí srpnové okupace roku 1968 obdržel informaci, že byl „pro nadbytečnost“ a z ekonomických důvodů propuštěn z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (KTF UK), kde na poloviční úvazek přednášel a vedl práce sedmi doktorandů. Sám Petráček svoje propuštění vysvětloval jednak napjatými vztahy se současným děkanem fakulty Vojtěchem Novotným – při předloňských volbách podpořil protikandidáta a dlouhodobě kritizuje mimo jiné děkanovu personální politiku. A také dlouhodobým odporem konzervativních církevních kruhů k jeho osobě: za veřejnou kritiku kázání Petra Piťhy o Istanbulské úmluvě dostal v roce 2018 společně s Tomášem Halíkem napomenutí od kardinála Dominika Duky. Letos byl pak jedním z hlavních iniciátorů a signatářů výzvy volající po přerušení spolupráce státních organizací s Aliancí pro rodinu, která vzbudila velkou pozornost i kritiku.