Půjde tady žít, mami?

V západočeském Holýšově vládne na přelomu července a srpna příjemná letní pohoda: Předpověď počasí v mobilu hlásí částečně zataženo s teplotou kolem dvaceti stupňů, ospalým městečkem se na kolech prohání parta kluků, v zelených zahrádkách rodinných domků dozrává zelenina. Jana Ondrášiková, která sedí na balkoně jednoho z nich, však nedávno na vlastní oči viděla, že léto zdaleka nemusí být tak idylické, jako je právě teď v jejím rodném kraji. Před dvěma týdny byla s manželem a třináctiletou dcerou na řeckém ostrově Rhodos právě v době, kdy ho spolu s velkou částí Středomoří zachvátila vlna veder provázená nebývale silnými požáry. V severovýchodní části ostrova, kde Ondrášikovi trávili dovolenou, sice nehořelo, i tak ale zažívali rodiče s dcerou napjaté chvilky: Bylo tropické dusno, foukal silný vítr, a kdyby se jeho směr otočil, oheň se mohl velmi rychle rozšířit i k nim. Rodina proto setrvávala ve stavu pohotovosti: měla sbalené batohy, sledovala zprávy zveřejňované místními úřady i českým ministerstvem zahraničí a byla připravená vydat se v případě nouze ihned na útěk směrem k moři. „Takový stres jsem dlouho nezažila. Bylo to prostě blízko,“ říká Ondrášiková.

Na evakuaci nakonec naštěstí nedošlo, rodina se bezpečně vrátila domů, drama tím ale tak úplně neskončilo: dospívající Markéta totiž po návratu začala trpět úzkostmi ohledně budoucnosti našeho stále více ohřátého světa. „Asi dva dni po návratu jsem ji našla v posteli, jak pláče. Říkala, že se strašně bojí budoucnosti, v jakém světě bude žít, jestli tady vůbec žít půjde,“ popisuje paní Ondrášiková. Nevěděla, co má dceři říci: Na jednu stranu ji chtěla uklidnit, zároveň jí ale nechtěla dávat nerealistické naděje, aby ji ušetřila zklamání. Nakonec se zachovala spíše intuitivně. „Řekla jsem jí, že žijeme v těžké době, ale bez ohledu na to, co přijde, my jako rodina tu budeme s ní a důležité je mít spolu hezké vztahy a žít v přítomném okamžiku. Co jiného dítěti říct v takovou chvíli,“ říká matka.